// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.

Geralt z Rivie. Řezník z Blavikenu. Takto známé bělovlasého zaklínače. Ovšem jaký byl jeho život od dětství? Co si prožíval na Kaer Morhen, než se z něj stal muž, kterého známé dnes? Jak se popasoval s úkoly, které mu dával jeho učitel Vesemir? Jak se z něj stal zaklínač. Cover dělán @Monii3155. Opravdu moc děkuji.

Odrazil jsem tvrdý útok a zadíval se nepříteli nebojácně do očí. Criado de Titanes máchl svým mečem, já se sice ráně vyhl, ale ztratil jsem rovnováhu a spadnul. Stvůra vítězně zaburácela, pozvedla nade mnou meč a chystala se uštědřit mi rozhodující ránu, když vtom mi začalo modře zářit brnění v místě hrudi. Má moc se ozvala. Po dlouhé době jsem se opět cítil svěží. Vyskočil jsem na nohy a už jen stačilo chvíli odolávat útokům. Naše meče se opět střetli. Udělal jsem rychlý výpad a zranil mu pravou ruku. Tři, dva, jedna, teď. Criado se chytl za břicho a klesl na kolena. Těžce oddechoval a vydával prapodivné skřeky.

Stát Cilliria. Hlavní město Pluet. Lidé zde žijí a zároveň nežijí. Jsou plně ovládáni moderní technologií, která prakticky žije jejich životy za ně. Oni si toho ale nejsou vědomi. Dříve jsme byli jedni z nich, teď jsme však jiní. Změnil nás okolní svět. Ten skutečný, ne simulovaný. Poznali jsme, co znamená opravdu žít. Život je přenádherná věc, kterou si zaslouží každá bytost. Pět lidí. Jeden cíl. Najlepšie hodnotenie: #15 v Science Fiction