Křičel, co mu hlasivky stačily. #48 - povídka; 11.7.2016 Cover: @Specko_07

Ahoj, Mickey, rozhodl jsem se zkusit štěstí a házet ti do skřínky to, co se ti netroufám říct... Jsem srab na to, abych komukoliv odhalil, co cítím. Ale věz, že ty to časem možná pochopíš. - L Jaké to je, když se člověk zamiluje do někoho, koho nemůže mít? Blonďatý chlapec s piercingem ve rtu, s modrýma očima, které byli modřejší než veškerá modř nebe, to dobře věděl. Zamiloval se do školní hvězdy, do někoho, pro koho byl drobkem, který špinil planetu a který mu nesahal byť jen po kotníky. Neznal ho, neměl prostředky k tomu zjistit, kdo vlastně ten druhý kluk je, ale přesto ho miloval. Viděl ho, jak, když se nikdo nedívá, si poklepává rukou do rytmu, ačkoliv žádná hudba nehrála. Jakoby měl hudbu v sobě. Viděl ho, jak se mírně a plaše usmívá na lidi, když byl sám, ačkoliv s partou se nechoval zrovna tak hezky. Měl pocit, jako by viděl, jakým opravdu je. A rozhodl se udělat první krok k tomu, zjistit, jestli měl pravdu *Příběh je psaný ve formě vzkazů, které Luke hází Michaelovi do skříňky, ale i formou normálních kapitol*

Před týdnem jsem oslavila své devatenácté narozeniny a zároveň se účastnila pohřbu. Mou adoptivní matku zastřelili a zjistila jsem, že v L.A. mám bratra, kterého neznám a mám u něho bydlet. Právě jsem na cestě za "novým životem ".