Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

Ten to příběh vypráví o dívce jménem Denisa , která žije se svými rodiči v malé vesničce . Vlastní stáj s čtyřmi koňmi ... Potká své nové kamarády a zažije s nimi hodně dobrodružství ....

Bujné vnady, chytrost, bystrost, důvtip... Nebo pouhá náhoda a donucení z matčiny strany, které ji přinutili se přihlásit na TU školu. Ne, ne! Není to škola. Je to TA škola. TA Raffaellova škola. "Nejlepší" škola v celém státě. Nejlepší je jen do okamžiku, kdy zjistíte, jaký budete mít v lichý týden rozvrh... TO ZJIŠTĚNÍ BYLO PRO ADELAIDE KANE, HLAVNÍ POSTAVU PŘÍBĚHU, ŠOKUJÍCÍ. A pro mě vlastně taky... (RPS Fanfikce) #1 V KATEGORII "love" - 1.7. 2020 #1 V KATEGORII "FRIENDS" - 18.3. 2020 #3 V KATEGORII Fanfikce - 19.3. 2019 #2 V KATEGORII Fanfikce - 24.9. 2018 #7 V KATEGORII Fanfikce - 9.5. 2018 #3 V KATEGORII Fanfikce - 10.3. 2018 100K přečtení - 22.8. 2018 300K přečtení - 9.9. 2019 400K přečtení - 23.8. 2020

Lži. Slova či věty, které říkáme a tvrdíme, ačkoliv se skutečnost razantně odlišuje. Některé lži však nemají čistě černou barvu. Existují i lži, které neuškodí, neublíží. Ty se snažíme používat o něco četněji v rámci vyššího dobra. Tajemství. Věci, které skrýváme před ostatníma. Každý nějaká máme. Ať už jen jediné, či desítky, stovky, tisíce, vždy se najde někdo s aspoň jediným. Doriana jich má také víc, ovšem jen některá jsou horší, než všechna dohromady. Měla za to, že jsou pečlivě schovaná v její hlavě. A to také byla. Dokud se neobjevil někdo, kdo se do její hlavy dostal. Kdo slyšel její myšlenky, kdo cítil její pocity. Kdo se ji rozhodl zachránit. Pokud mu to dovolí. *** „Co by sis přála?" „Jak to myslíš?" „Kdybych pro tebe mohl teď něco udělat, co by to bylo?" „Jsi si jistý, že to chceš slyšet?" „Víš, že každé tvé slovo rád slyším." „Tak to tahle nejspíš budou první, která budeš nenávidět: Chtěla bych, abys mě zabil. Abys mě konečně políbil a já tak mohla v klidu zemřít." ... „Víš, co bych chtěl já?" „Já tu nejsem ta, kdo čte myšlenky..." „Chtěl bych ti konečně říct, že tě miluju, aniž bych toho musel litovat."