Moc. Cítila jsem tu moc. Všechny mé svaly se napínaly a opět uvolňovaly. Věděla jsem, že pro mé rodiče to je zrada. Že bych měla padnout na kolena a modlit se. Modlit se za odpuštění. Za odpuštění za hříšné myšlenky. Ale ten pocit. Ten pocit moci ve mě vzrůstal. A já cítila mé třesoucí tělo. Odraz mé tváře, odrážející se od čepele nože, se mlžil a mizel za kapkami slz. Podlomily se mi kolena a já na ně klesla. Upustila jsem nůž, co jsem neustále křečovitě držela v rukou. Mé tělo se třáslo pod náporem vzlyků. ,,Carrie?"uslyšela jsem za sebou hlas své mladší sestry. Stála na schodech jen ve své bílé noční košilce a blond vláskama spletených do dvou francouzských copánků. Sešla ty dva poslední schody a přišla ke mně. Objala mě a já jí objetí opětovala. Věděla jsem, že jí musím zničit. Demonovskou stránku mé duše, co se potají kradla mou myslí, aby mě jednou obelstila. Obelstila a zničila. A já tomu musela zabránit. Zabránit zrození demona.....

Zajímají vás citáty a různá moudra? Ano? Tím pádem je tohle to pravé pro vás.

"Můj život je křehký jako motýl, bohužel není tak krásný a barevný. Je spíš jako můra, ta je přeci taky křehká, bezbarvá a pro většinu lidí ošklivá..." °°°°° Příběh prochází korekcí! Neopouštěj mě© Příběh je chráněný autorskými právy(©) 23.12.- #1 v Fan Fikce 4. 2.- #1 v Shawn Mendes [POZOR!!! Příběh může obsahovat vulgarismy a sexuální scény.]

název mluví za vše

Citáty k fotkám nebo jen tak na zamyšlení, pobrečení... Věřím že každý si najde jeden který ho bude vystihovat.

Všechno se to zdá až moc jednoduché. V čem je háček? Kdy to přijde? Možná to ani netuší - ale i Alex podvědomě čeká, že se všechno zřítí na jeho hlavu a už nebude moci utéct.

Úryvek z příběhu: "Stejně jsme divný" její hlas prořízl jinak tichou atmosféru. "Ne Syd, nejsme divný. Jsme jen definice normálnosti. Všichni jsou definicí normálnosti. Všichni jsme něčím nenormální a to nás právě dělá normální. V tomhle světě nejde být něco jiného. I když lidé často tvrdí opak. Všichni jsme stejní. Všichni jsme normálně nenormální." Zavládlo příjemné ticho a já jí dala chvíli na to aby si to promyslela. "Já ale nechci být normálně nenormální, já chci být prostě...obyčejná." No jo, někomu se to prostě musí říct víckrát, ale na to jsem v tuhle chvíli prostě moc lenivá. S úsměvem jsem se otočila na začínající západ slunce před námi. Tato chvíle se zdála tak neskutečná, tak filmová. Zkrátka perfektní. "Normálnost se dost často přeceňuje Sydney" Slyšela jsem tiché uchechtnutí a zase jsem měla možnost se vrátit do chvíle kdy jsme se poznali. Perfektní výhled, perfektní atmosféra, perfektní vzpomínka a hlavně dvě naivní normálně nenormální holky. Jak dokonalé. Jak..nenormální.

Co se škádlívá, to se rádo mívá...

Upadnout do bezvědomí a vzbudit se jako Harley Quinn , nemožné? Tak tomu se musím zasmát. Hahahahahahahaha

Ahojte lidi Toto je můj první příběh, takže bych vás chtěla poprosit, abyste ke mně nebyli hnedka hnusní. Budu se snažit psát dobře a gramaticky správně. :K PŘÍBĚHU: Můj první příběh je o nejslavnějším a největším psychopatovi jménem Joker. Určitě ho hodně z vás zná. Ale příběh nebude jen o něm, ale taky o jeho partnerce a lásce Harley Quinn. Inspirovala jsem se filmem Suicide Squad/Sebevražedný oddíl. V podstatě příběh je založen na tom filmu. A ano vím, že jejich vztah je v komiksech, řekla bych, násilný tak trochu. Ale já jsem spíš fanoušek toho, aby tam bylo aspoň trochu té lásky. A proto se tam budu snažit dát od obou něco. "I can't wait to show you my toys!!" P.S. Film jsem viděla v angličtině, takže přezdívky atd. nebudu překladát a byla bych ráda, abyste mé rozhodnutí respektovali. Děkuju P.P.S. Toto jsem napsala pro svého Puddina, který mě zná lépe, než kdokoliv jiný. Děkuju, že tu pro mě každý den jsi.