part one

min yoongi had noticed that park jimin has been acting odd lately. he was perfectly fine not to question it, until one day he came home to see the boy asleep in his bed, cuddling a huge teddy bear with a pacifier in his mouth. started ; march twentieth, 2016 finished ; august twenty seventh, 2016 160917 - 100k reads 161228 - 200k reads 170307 - 300k reads 170527 - 400k reads 170711 - 500k reads 170910 - 600k reads 171210 - 700k reads 180218 - 800k reads NOTICE: little space is a kink in the BDSM community, however, in this fic it is completely nonsexual. loosely defined, little space is a headspace that an adult falls in to to escape the stresses of everyday life. please stop bashing the fic because you're uneducated, if you're going to bitch and moan -- don't read it.

"it broke him in so many pieces that even the blood in his veins turned dark" -- What happens when the good invisible girl turns into something the badboy made her become? this story is about a girl named jenna, just a normal teenager which no cool kid ever noticed, untill jungkook enters school, he doesn't want to make friends with any of them, he wasn't supposed to like jenna either, but the moment in his life, that changed his pure mind into a dark sky without any stars, he started living that way, and when he slowly starts to trust jenna, she becomes something she never thought she could ever become. Herself

❝Little did I know that you were closer than expected.❞ [당신의 목소리] ------- Started: 150728 Completed: 151010 Status: [ ] Ongoing [x] Completed ------- ©JeonSaeHyun ©2015

Eng Subs now available! LOL Sometimes all we need is time to realize that one mistake we did is actually the best thing that ever happened to our lives. Why is this so dramatic?! LOL Min Yoongi may seem cold and uninterested sometimes, but he has a very kind heart that can melt hearts. Sometimes, it just takes a small mistake. MIN YOONGI IS A GENIUS!~

she dreads to get to school because of one name. ; high school au, tsundere!taehyung lmao » under edit » #4 in fanfiction on 171222

[PROBÍHÁ KOREKCE] Kniha se přepisuje. Budou přidané postavy a upravená CELÁ dějová linie! Nemusíte hlásit neustálé chyby, příběh bude nahrazen novým! Jediné, co je kdy dělilo, byla vzdálenost od stolu ke stolu necelých padesát metrů a z poloviny vypité karamelové frapuccino. Byl jako zavřená kniha, ovšem... ta jeho v ruce byla jako obvykle otevřená a holce, která seděla vždy naproti, nevěnoval nikdy ani jeden pohled. Dokonalý cover od autorky: @feel46 1K reads - 20.10.2016❤ 10K reads - 25.1.2017❤ 50K reads - 28.2.2017❤ 100K reads - 5.4.2017❤ 500K reads - 27.10.2017❤ 30.7.2016 - 3.6.2017

Fyn Bröstel se vrací do institutu a zapojuje se do každodenního života tak, jako to bylo před misí do KLDR. To, co se stalo ji ale stále dohání, a na mysl ji tanou otázky, na které chce znát odpověď. Proč ona? Co je na ní tak výjimečného? Kde se vzala ta strašidelná intuice, která jí říkala, co má kdy udělat? A jak to myslela 3056ka, že by na ni rodiče byli pyšní? A před čím dlouho utíkali? On je znal? Co všechno o sobě Fyn NEVÍ? ______________________ Jedná se o pokračování příběhu Fyn, dívka číslo 666. Pokud někdo nečetl první díl, MUSÍ si jej přečíst, jinak se nebude ve druhém díle vůbec orientovat. _______________________ Rády si přečteme Váš názor. Nezapomeňte komentovat a hlasovat. Doufáme, že se Vám bude pokračování líbit. Katrinity a Bris

Evoluce udělala další krok vpřed. Lidé už nejsou nejvyspělejší rasou na Zemi. Mladá Cristina se toho všeho stává součástí a odjíždí na Ostrov - výcvikovou školu pana MacCartyho pro lidi jako ona. Mutanty. Jejím úkolem a vlastně i všech ostatních lidí cvičených na Ostrově je chránit své bratry a sestry mutanty, kteří žijí mezi obyčejnými lidmi. Vše se zdá být v pořádku dokud lidští vědci, posedlí mutanty, uměle nevytvoří mutační gen, který otestují na dvanácti lidských subjektech. Něco se ale zvrtne a z obyčejných subjektů se stávají vraždící monstra prahnoucí po smrti. Nakazí další a další lidi a celý svět je v ohrožení. Jediné bytosti které dokážou odolat nákaze jsou právě MacCartyho mutanti. Budou ochotni bojovat za lidi kteří je vždy tak nenáviděli? Budou mít vůbec šanci vyhrát? ~ALFA Evoluce. Válka. Zrada. Strach. Láska. 5.1.-30.5.2017 #1 V KATEGORII AKČNÍ 💕 3.6.2017 #1 V KATEGORII AKČNÍ 💕 31.7.2017 #1 V KATEGORII AKČNÍ 💕 9.12.2017 #1V KATEGORII AKČNÍ ❤️ 3. - 9.2.2018 #1 V KATEGORII AKČNÍ 😍❤️ 25.2.2018 #1 V KATEGORII AKČNÍ ❤️💫 1.4.2018 #1 V KATEGORII AKČNÍ ❤️🤩 Dokončeno: 21.5.2017 Zdroj obrázků: Pinterest ❗️ Příběh někomu může připomínat Divergenci - řešilo to už více lidí, chápu že to někomu přijde podobné, ale nebaví mne neustále odpovídat na věty "Divergence?" "To je to samý jako Divergence!". Ráda bych jen dodala, že Divergence mě opravdu neinspirovala (nejsem ani jejím fanouškem), mojí velkou inspirací byla hra World of Warcraft, ze které jsem 'použila' sestavení bojovné formace a styl boje (a zbraně) . ❗️ ‼️ Veškerá moje díla jsou pouze amatérská, dělám něco co mě baví a co je mým koníčkem, neberu se za žádného profesionálního spisovatele a byla bych ráda kdyby si to někteří kritici uvědomili.‼️

Trailer na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=3Qm_RrlBU88 Co kdybyste se jednoho rána probudili a u Vás doma by bylo několik cizích lidí, kteří by Vás měli někam odvézt? A co kdyby je v tom Vaši rodiče podporovali? A Vy byste byli svázáni a odvezeni na místo, kde takových, jako jste Vy, jsou stovky? To se stalo jedenáctileté Fyn, která se zničeho nic ocitla ve škole, o které není nikde ani zmínka a která se specializuje na určitý typ vzdělání. Tresty jsou zde na denním pořádku, spousta studentů se nedožije své první zakázky a přátelství Vás může někdy stát i život... Katrinity a Bris Vyrazil ven a já ho následovala, přešli jsme plac, na kterém jsme toho rána všichni stáli a poté prošli kolem několika menších budov, které se ukázaly být tělocvičnami a posilovnami. Zastavili jsme, když mě dovedl až úplně dozadu, co nejdále od hlavní budovy, kde mi z výjevu, který se mi naskytl, spadla brada. Přede mnou se rozprostírala ohromná travnatá plocha, po které pobíhaly skupinky lidí, nebo jen stály v kruzích a napodobovaly své učitele. Scott si všiml mého tupě užaslého výrazu a usmál se. Poté si přede mě stoupl, roztáhl ruce a jakoby slavnostně pronesl: „Vítej na místě, kde necháš pot, krev a pravděpodobně svou lidskost."