V tomto průběhu se nedozvíte nic, co byste dávno nevěděli. Víte to již od malička. Bohužel na to často zapomínáme. Jeden druhému to však nemile ukazujeme. Jak? To je to, na co se snažím sama sobě i vám všem odpovědět. Zhádejte se se mnou. Argumentujte a pište názory. Protože mě zajímají.

Nevyprávím šťastné story. Vypravím příběh života. Bolest prochází celým světem a ve většině případů je součástí celého života. Dostavuje se v různých podobách. A i projevuje. U někoho se jedná o podlitiny a modřiny, u jiného o krvavé pěsti a šrámy na srdci. Srdce jsou však imunní proti téměř všemu. Pokud jsi na sladké slova a příběhy, jdi jinam. V tvém zájmu.

Už je to pár let od chvíle, kdy se Chloe začal bortit život jako domeček z karet. Pár let od chvíle, kdy ztratila spřízněnou duši a s ní i svou dlouholetou lásku. Ve snaze znovu najít samu sebe, se ztratila ještě víc a nikdo neví lépe než ona, že čas zlomené srdce nikdy úplně nezahojí. Každý den se pro Chloe jeví být těžkým stereotypem, ze kterého nejspíš není úniku. Nebo si to aspoň myslí do doby, kdy se znovu neobjeví stín z její minulosti. Volné pokračování příběhu Poslední tábor.

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)