,,Svého manžela jsem si nevybral já. Vybral mi ho Systém." Píše se rok 2098 a svět není takový, jako dřív. Svět se změnil v dokonalý systém pravidel a zákonů, které zajišťují harmonii mezi obyvateli. Lidé se rozdělili na tři skupiny, Spořádané, Svobodné a Zavržené. Partnera si nevybíráte vy, ale propracovaný software, který je bezchybný. Anebo ne..? Harry - 21let (Zavržený) Louis - 17let (Spořádaný) 28.10.2016 - # 140 v kategorii Fan Fikce 4.11.2016 - #38 v kategorii Fan Fikce 13.11.2016 - #21 v kategorii Fan Fikce 17.11.2016 - #8 v kategorii Fan Fikce 2.12.2016 - #5 v kategorii Fan Fikce

V norských lesích žije dvoumetrový muž s dvěma černými dogami, se znetvořenou pravou polovinou těla, kterou skrývá pod maskou a černým oblečením, a nehezkou minulostí protkanou násilím, krádežemi a zabíjením. Do ponurého života mu vstoupí jeho úplný opak a udělá mu z něj cestu za něčím hezčím, co ve svém životě dosud neměl šanci poznat. ✝️ ,,Nikdy,'' zasyčel. ,,Se nedotýkej mojí masky.'' I přes velké množství alkoholu v krvi, mi to zvládl říct srozumitelně a jasně. Najednou mým tělem prostoupil chlad a mně přišlo, že tahle stránka jeho osobnosti je ta nejhorší. Ta bezcitná, ta, která nezná meze. A já svěsila ramena a povzdechla si, protože jsem se najednou cítila hrozně malá. ,,Proč? Myslíš, že se tě budu bát?'' vyčtu mu to otázkou a v jeho očích se blýskne smutek. Podívá se jinam a zatne čelist, takže si můžu prohlídnout její ostře řezaný tvar. ,,Není to hezký, Maličká. Dokonce odporný. Každej den, když se bez tý masky vidím, bez oblečení a všeho... nemůžu uvěřit, že to jsem já. Dřív jsem měl na prstě jakoukoli holku, na kterou jsem si ukázal. Měl jsem sebevědomí, měl jsem se kurevsky rád. Teď trpím hořkou sebenenávistí a snažím se s tím vyrovnat. Ale kdybych to ukázal tobě, to malý sebevědomí, co mi ještě zůstalo a co mě dohnalo k tomu políbit tě a sahat na tebe a říkat ti všechny ty věci, by se úplně rozpadlo. Viděl bych v tvým pohledu odpor, viděl bych strach, znechucení, lítost... kombinace, který bych neunesl. Omlouvám se za to, že jsem tě vyděsil, ale přísahám, že nikdy nedopustím, aby se to stalo,'' řekl a pak se na mě zase zadíval. Tak moc si tím ubližoval. Tím, že si nedokázal připustit, že by ho mohl mít rád někdo víc. ✝️ Upozornění: V příběhu se vyskytuje mnoho násilí a vulgarismů. (13+) Příběh je inspirovaný pohádkou Kráska a zvíře. (fanfikce na Ha

Proč dokážu doříct jakoukoli větu za kohokoli jiného? Proč když jsem ve skupině hodně lidí, nerozpoznám své myšlenky? Proč vím NAPROSTO VŠECHNO co si dotyčný okolo mě myslí? To nikdo neví. #10 Paranormální - 15.12. 2016 #2 Paranormální - 4.1. 2017 #1 Paranormální - 8.1. 2017 21.2. 2017 - 10K přečtení 9.5. 2017 - 20K přečtení 14.8. 2017 - 40K přečtení 7.10. 2017 - 50K přečtení 11.8. 2018 - 100K přečtení ♥ Obal mám od _OSNW_ :)

„Nikdy som si nemyslela, že dvaja bratia mi tak veľmi zmenia život." [V príbehu sa zobrazujú vulgarizmy, sexuálne scény a násilie]

Jaké to asi je, když vás adoptuje mafián? Tak si přečti tenhle příběh a dozvíš se to. V příběhu se můžou vyskytovat vulgarismy.

"Jaké rozzlobené koťátko. Koťátko dnes od Daddyho potřebuje naučit pár lekcí." Smál se a vytáhl věc, která vypadala jako bičík. Co to sakra? ___ VAROVÁNÍ: Tato povídka obsahuje znásilňování, zneužívající vztah, daddy kink a podobné věci. Čtěte na vlastní nebezpečí. Original by: @Loutomtom Translated by: @ziam-lover

#2. Ve fantasy (25.1o.2k16) Wendy, hrdinka příběhu, se svou nejlepší kamarádkou Sarah uteče z domu na statek svého kamaráda Lucase. Společně objeví tajemnou truhlu na půdě, která je přesune do jiného světa. Do země víl, vlkodlaků, hybridů a nebezpečných upírů. Co se bude dít? Kým se Wendy musí stát, aby ochránila své přátelé a vlastně celý tajemný svět před blížící se zkázou? Povede se jí to? Dostanou se zpátky na Lucasův statek nebo zůstanou v tajemném světě už napořád? Nejlepší umístění: #5. Ve fantasy (17.9.2016) #3. Ve fantasy (21.9.2016) #2. Ve fantasy (25.10.2016)

Jaké by to bylo přežívat bez rodičů, bez kamarádů, bez jakkékoliv opory, ve světě, kterému teď vládly mrtví. Eleanor Wistonová, holka, která nebyla připravena ztratit všechno co měla za jeden jediný den. Celý svět se proměnil na jednu velkou apokalipsu. Snaží se to přežít celé úplně sama. Řídí se třemi pravidly, které ji řekla její matka. Být statečná, přežít a zachránit se. Když se seznámí s arogantním klukem, kterému zachrání život, začne žít, tak jak nikdy nechtěla žít.

Škrábu po zdi svými nehty, které jsou okousané a od krve. Proudí mnou chlad ze studené podlahy, ale už jsem si za ten čas zvykla. Ani nevím jaký je den, natož abych věděla, jaký je rok. Venku slyším ptáky zpívat jejich již známou veselou písničku. Mně bohužel do zpěvu není. Pořád se snažím přizpůsobit podmínkám, kterým čelím, ale nejde to. 
Nad hlavou již slyším skřípání podlahy a vidím jak se prohýbá.
Už přichází. 
Jako vždy otevře dveře od temného sklepa, ve kterém se nacházím. Hodí mi sem kus chleba a sklenici vody, jak kdybych byla ta nejhorší osoba na světě, která si nezaslouží normální teplé jídlo. 
Žaludek se mi vždy sevře, když ho vidím. Jak kdyby místo svého obličeje měl obličej nějakého ďábla. Můžu odpřísahnout, že i Hitler by se ke mně choval lépe. Ten by mě aspoň jednoho dne nechal chcípnout v plynové komoře. Dosáhla jsem vrcholu největšího ponížení. Přeji si dvě věci. Umřít a nebo se z tohohle pekla dostat.
Cítím ve vzduchu, jak si ta svině nahoře dělá slaninu s vejci.
A pozor! Už jde směrem ke sklepu, kde se nacházím! Otevírá dveře a ušklíbá se na mě. Jak já bych mu jednu vrazila!
Dokutálel se k mé postavě, která už se přestala bránit. Nastavila jsem se sama od sebe, protože už jsem na to byla zvyklá. V mém těle už se nenacházela ani jedna emoce. Už jsem na to neměla sílu. A asi už ani nikdy mít nebudu.