[ EDITING] James Potter was a skilled and talented wizard, his name a renowned one amongst Hogwarts students. Many knew him because of his outstanding Quidditch skills, most because of his infatuation with Lily Evans, but everyone knew he was a key member of the infamous Marauders that tormented the castle on a daily basis. Everyone thought he was an open book, easy to read, easy to keep up with. No one really understood how a chap as charming as James Potter would end up falling in love with Alexis Riddle, a renowned name in her own right, for being Lord Voldemort's little sister that is. But of course, James had always been cursed with having the worst of luck in love, and the fact that his loved one had been conceived under the use of a love potion proved so. COVER BY: @arriddletobesolved EDITED BY: @justholdon2001 / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / James Potter/OC Marauders Era All the characters, except for OCs, rightfully belong to J.K. Rowling. A/N: The timeline of the books has been altered to suit the story better.

S dovolením úžasné autorky Alice O'Really publikuji její příběh zde, na Wattpadu. Charaktery zde použité jsou duševním vlastnictvím J. K. Rowlingové a Alice O'Really, jejich využitím mi neplyne žádný finanční prospěch. V příběhu jsou zpracovaná homosexuální témata, násilné scény, doporučený věk 18+. Můj příběh začíná na posledních stránkách šesté knihy. Jednoduše si neumím představit, že by Harry poslušně čekal ukrytý ve stínu, zatímco vyčerpaný a zraněný Albus čelí Smrtijedům... Zásadní prohřešek proti světu paní Rowlingové je ten, že v Elysejském klíči jsou všichni o jeden rok mladší. Důvod je prostý - domnívám se, že kouzelník dosáhne plnoletosti v okamžiku, kdy se jeho magie ustálí a on se tak ocitne na svém magickém vrcholu; protože respektuji hranici plnoletosti 17 let a současně potřebuji, aby plnoletý byl až po absolvování sedmého ročníku, v mém příběhu nastoupil do Bradavic o rok dříve. Ostatní odchylky, velké, malé, úmyslné či neúmyslné, mi snad laskavý čtenář odpustí. Je tedy počátek června 1996, Albus Brumbál právě vypil smrtelný jed chránící viteál, Severus Snape, vázaný Nezrušitelným slibem k Narcisse Malfoyové, za ním spěchá na astronomickou věž a Harrymu chybí necelé dva měsíce do šestnáctých narozenin... Příběh pokračuje Stopami Šelmy

"Proč máš tak zvláštní jméno?" Sirius Black se snaží postavit na vlastní nohy. Najde si byt a potká dívku. Mudlu. Jak by se kouzelník jako on mohl zamilovat do mudlovské dívky, jako je ona, která nemá nejmenší tušení o kouzelnickém světě? Fanfikce na dobu postpobertovskou (to chápejte tak, že poté, co ukončili Bradavice)

Válka skončila jediným mávnutím hůlky; jediným zeleným paprskem, který se obrátil proti Pánovi Zla a připravil ho o veškerou moc. Z mého syna se přes noc stal hrdina a ze mě vdova. James Potter - poslední oběť Lorda Voldemorta - položil svůj život za naši budoucnost a my se teď museli naučit žít bez něj. Já, Remus, Sirius. Všichni naplnění zoufalstvím, které jsme nedokázali sami zvládnout. Najednou jsme nemuseli bojovat se zlem číhajícím tam venku, ale se svými vlastními démony, před kterými nebylo úniku. A souboj s vlastní myslí je občas daleko horší, než všichni smrtijedi světa. Svět i všechny postavy náleží J.K. Rowlingové. Příběh není psán za účelem zisku.

I am completely rewriting some of this, so read this one while you can! As soon as the other one is finished, this will be deleted!

Draco gave a cocky grin. "I am going to give you a makeover." "I'm sorry what?" "You heard me Granger, I'm going to give you a makeover that will make every man want you,and make Weasley die of regret. You will be simply irresistible." Now Complete!

Světla, hluk, řev a napjatá atmosféra. Klapot podpatků v zákulisí a dívka, která tohle všechno způsobuje. Dlouhé hnědé vlasy a oceánově modré oči společně s odzbrojujícím úsměvem dostanou do kolen kdejakého muže. Dívka pevněji sevřela mikrofon v ruce, usmála se a poté se s prvními tóny vydala na pódium. Vložila do toho všechno a porotci měli pocit, že se aréna britského X-Factoru zboří. Plačící fanynky a skandující fanoušci dívce dodávali sílu a ona se nezastavovala. Milovala ten pocit stát na jevišti. Zpívala, jak nejlépe uměla. Poslední tón ve skladbě, poslední otočka v choreografii a byl konec jejího vystoupení. Fanoušci ještě zvýšili hlasitost hluku a ona se jen vyčerpaně usmívala. To byl ten nejdokonalejší pocit na světě. „A tohle byla vážení přátelé Danielle Felicity!" Dívka, která žila naplno. Dívka, která svým talentem dobyla nejedno srdce. A dívka, která svou povahou získala to, co chtěla. Svého prince co se na ní z hlediště koukal a přál ji alespoň polovinu slávy, kterou má on. 11. 12. 2016 --> #354 ve FanFikce. Díky všem! ❤ 14. 12. 2016 --> #186 ve FanFikce. Jste úžasní! ❤❤ 15. 12. 2016 --> #134 ve FanFikce. Jak to děláte? ❤❤❤ 20. 12. 2016 --> #126 ve FanFikce. Díky moc!! ❤❤❤❤

Každý, kdo říká, jak je láska krásná, sladká, dokonalá, bezchybná a úžasná, tak nikdy opravdu nemiloval. Láska je krutá, zvrácená svině, v jejímž jméně zemřelo nespočet lidí, umírá za ní nespočet lidí právě v tuto chvíli a nespočet lidí kvůli ní ještě zemře. A přesto je právě láska to, po čem vášnivě touží každá živá bytost.

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

„Byla krásná. Nevypadala jako modelky na módních časopisech nebo holky vyvěšené na billboardech po městě. Byla krásná jejím vlastním způsobem. Neměla zlaté vlasy zářící ve tmě. Její oči nebyly v odstínech té nejtmavší modři. Její úsměv nebyl dokonalý..., ale dokázal vám vybít duši z těla. Pokaždé, když se zasmála, usmála nebo jen pousmála, čas kolem se zastavil a jediné, co jste mohli vnímat, byl její, upřímností nabitý, úsměv. Vždy se na vás dívala, jako byste pro ni znamenali neskutečně mnoho, i když vás nemohla vystát, i když by vám nejraději zakroutila krkem, nedávala to najevo. S koncentrací viditelnou v jejích očích poslouchala každé vaše slovo a zajímala se. Jednoduše se o vás zajímala... starala. Byla krásná. Nejkrásnější. Ale nebyl tady nikdo, kdo by jí ukázal, jak nádherná ve skutečnosti je... až do jednoho okamžiku..."