Někteří nemají právo na to pochopit zlomené duše, kterými jsme. A proto také nechápou, ale soudí. GirlxGirl ❤️ © 2016 All rights reserved | by Killerwhale02 /První kniha z #WeAreOkayTrilogy - nenavazující/

Pod příkrovem tmy zahlédl světla jedoucího auta. Zatímco k němu z jeho otevřeného okénka doléhala čím dál hlasitěji neznámá melodie, udělal Abraham několik pomalých kroků vpřed. Protože věděl, že nic z toho není skutečné.

"Čeho se vlastně tak bojíme?" Tvá slova vyzněla do ticha. Toho ticha, které vždycky začíná koncem.

"Patologičtí lháři často vyprávějí neuvěřitelné příběhy, neustále přehánějí, činí ze sebe oběť či hrdinu, a to jen proto, aby na sebe upoutali pozornost. Ve většině případů se jedná o lidi s nízkým sebevědomím, kteří lžou, aby se cítili lépe. Postupem času si tak utvářejí na svých lžích závislost. V odborné literatuře se v souvislosti s těmito lidmi hovoří o tzv. mýtomanii a tedy o kompulzivní psychické poruše, jelikož tito lidé díky svým báchorkám zažívají pocit uspokojení. Naopak říkat pravdu jim může být až fyzicky nepříjemné." cover by @elliesjam #19 v kategorii povídka

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.