"Maminko? Proč se neusmíváš?" zeptala se malá holčička své maminky. "Já se usmívám, ale ty to nevidíš..." její koutky se propadly ještě více dolů. Malá holčička se usmála. "Tohle je úsměv." malá holčička se pořád usmívala. "Pro tebe ano, pro mě ne." vydechla. ** To mi byli 3. Život jsem nechápala, ale teď ho chápu. Jmenuju se Cry a neobvyklé jméno, ale pro neobvyklou holku. Dnes mi je 14 a já tvůj úsměv používám často mami. Neskutečně mi chybíš. ** Co když ona potká jeho? Všechno se posere? Co je vlastně Cry zač? Zjistí to? Otázky co si může říct každý, ale jen on na ně zjistí odpověď. Kdo je vlastně on? Kluk s havranímy vlasy. Finn Wolfhard. **

Finn Wolfhard Just Followed You On Instagram

"Je to jednoduchý. Radši sním dort, než abych se s tebou vyspal." "No vidíš, já bych se s tebou vyspal víc než nadšeně, ale bojím se, aby mi pak náhodou nekleslo IQ." Will a Simon toho nemají moc společného. Někteří by dokonce mohli tvrdit, že se tihle neobyčejně obyčejní kluci už snad nemohou lišit více. Ale i přes veškeré rozdíly je jedna věc spojuje; pokoj. druhé místo v kategorii Nápad roku v The Best of 2016 & nejlepší umístění #2 v Humor (pořád tomu nevěřím.) (jste dokonalí.) cover by me

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.