Eddie je obyčejně neobyčejný chlapec, jehož největší vášní je malování, pivoňky, rodina a přátelství, ale také jeden hnědovlasý chlapec z kavárny, kterým to celé začalo. Protože Eddie viděl barvy. A rozuměl jim.

Staň se mým démonem a srdcem tě zasytím.

Podzim se nekoná, srdce jsou zlomený a otevřený stránky deníku nic neznamenaj. Uplakaný noci a revoluce, špatný rozhodnutí a splašený stíny. Schovávaj se pod sedačkami v tramvajích, v místech, kde pražský děti sledují ruský tanky. Tam, kde je nekonečná noc a 'navždy' nemá žádnej smysl. 17. 11. 2016 - #6 v Poezie

Drobná poezie, jejíž význam je ne tak docela hluboký.

„A ty jsi sám, Strome?" „Ne, rozhlédni se. Tolik a mnohem víc mých druhů mne obklopuje." „Ale oni nejsou jako ty, viď? Oni nás neslyší a nesledují nás zpoza klobouku. Proč?" „Ale ano, slyší nás. Poslouchej, to ševelení listů. To před tebou smekají, Nuo. Měla by ses, jak ti velí slušné vychování, poklonit." A tak se Nua poklonila. Hluboce, až měla před očima jen vrásčitou zem. „A Strome?" zeptala se. „Vidí mě tak jako ty?" „Ne," Strom si prsty zajel pod listnatý klobouk a poškrábal se, „oni jsou slepí." ✖ ✖ ✖ Tu, můj úplně první příběh na Wattpadu. Psaní je úměrné mému věku, ale doopravdy se snažím dodržovat pravopis dle mého nejlepšího vědomí a svědomí. Budu hrozně moc vděčná za každé upozornění na chybu či překlep. Také neodmítnu jakoukoli podobu konstruktivní kritiky - opravdu! - psát se učím a jakákoli možná pomoc mi jedině prospěje. ^^

Chci se ztratit ve světě světlic a zápalných lahví, protože svět potřebuje více barev a hlavně mnohem víc umění a naivních snílků z postranních uliček zapadlé čtvrti města. 19. 8. 2016 - #15 v poezie

Uplynuly už měsíce od doby, co prodělala Loyal se svým přítelem tragický zážitek. Celé léto se oba vyrovnávali s tím, co se stalo, ale nyní je léto u konce a je čas vrátit se do školy. Loyal myslela, že už je všechno v pořádku, ale čas ukazuje, že tomu tak není... Zdá se, že ta událost Loyal poznamenala víc, než si dovede připustit. Co skrývá před ostatními, před svým Lipem, ale hlavně - sama před sebou?

Nikdy jsem nebyl žádnej zázrak. Prostě úplně normální kluk, kterej denně řeší úplně normální problémy. Jenže pak se něco změnilo. Našel jsem svůj zázrak. A ten zázrak jsi ty.

Ano, jsou to básničky. A ano, jsou naprosto pitomý. Ale i tak se najde pár dobrejch duší, který je dokážou ocenit a já jsem za to strašně ráda. Nepřestávejte číst. Možná se v některé najdete. 23. 11. 2016 #9 v Poezii^^

Ona, ačkoli mladá, za sebou měla dlouhý život. On, ačkoli bez peněz, dával lidem dolary za to, že mu řekli svůj příběh.