Eddie je obyčejně neobyčejný chlapec, jehož největší vášní je malování, pivoňky, rodina a přátelství, ale také jeden hnědovlasý chlapec z kavárny, kterým to celé začalo. Protože Eddie viděl barvy. A rozuměl jim.

Staň se mým démonem a srdcem tě zasytím.

Podzim se nekoná, srdce jsou zlomený a otevřený stránky deníku nic neznamenaj. Uplakaný noci a revoluce, špatný rozhodnutí a splašený stíny. Schovávaj se pod sedačkami v tramvajích, v místech, kde pražský děti sledují ruský tanky. Tam, kde je nekonečná noc a 'navždy' nemá žádnej smysl. 17. 11. 2016 - #6 v Poezie

HOMINEM TE ESSE MEMENTO Pamatuj, že jsi člověk. Kde má být anotace, tam se nachází výzva. Udělejte si svůj vlastní názor na následující příběh. S otevřenou myslí a srdcem. Možná tam najdete víc, než se na první pohled zdá... Kráčela jsem vedle něho a předstírala zájem, když mi vykládal o městě. V jeho přítomnosti mě soustředěnost opouštěla. Byl takový, jak jsem si ho zapamatovala. Ty laskavé hnědé oči, ve kterých bych se mohla ztratit. Smyslné rty, které mě pokoušely. Výrazné obočí se krčilo při mimice, která byla hodná zkušeného herce. Ne krátké, ani ne dlouhé vlasy barvy kvalitní hořké čokolády s výraznou ofinou. Cover by Agnes MEMENTO MORI získalo 4. 11. ocenění Wattys 2016 v kategorii NOVÉ HLASY. A také zvítězilo v literární soutěži Prvotiny 2016. Dvě milá překvapení v listopadu 2016.

Drobná poezie, jejíž význam je ne tak docela hluboký.

„A ty jsi sám, Strome?" „Ne, rozhlédni se. Tolik a mnohem víc mých druhů mne obklopuje." „Ale oni nejsou jako ty, viď? Oni nás neslyší a nesledují nás zpoza klobouku. Proč?" „Ale ano, slyší nás. Poslouchej, to ševelení listů. To před tebou smekají, Nuo. Měla by ses, jak ti velí slušné vychování, poklonit." A tak se Nua poklonila. Hluboce, až měla před očima jen vrásčitou zem. „A Strome?" zeptala se. „Vidí mě tak jako ty?" „Ne," Strom si prsty zajel pod listnatý klobouk a poškrábal se, „oni jsou slepí." ✖ ✖ ✖ Tu, můj úplně první příběh na Wattpadu. Psaní je úměrné mému věku, ale doopravdy se snažím dodržovat pravopis dle mého nejlepšího vědomí a svědomí. Budu hrozně moc vděčná za každé upozornění na chybu či překlep. Také neodmítnu jakoukoli podobu konstruktivní kritiky - opravdu! - psát se učím a jakákoli možná pomoc mi jedině prospěje. ^^

Chci se ztratit ve světě světlic a zápalných lahví, protože svět potřebuje více barev a hlavně mnohem víc umění a naivních snílků z postranních uliček zapadlé čtvrti města. 19. 8. 2016 - #15 v poezie

Uplynuly už měsíce od doby, co prodělala Loyal se svým přítelem tragický zážitek. Celé léto se oba vyrovnávali s tím, co se stalo, ale nyní je léto u konce a je čas vrátit se do školy. Loyal myslela, že už je všechno v pořádku, ale čas ukazuje, že tomu tak není... Zdá se, že ta událost Loyal poznamenala víc, než si dovede připustit. Co skrývá před ostatními, před svým Lipem, ale hlavně - sama před sebou?

Nikdy jsem nebyl žádnej zázrak. Prostě úplně normální kluk, kterej denně řeší úplně normální problémy. Jenže pak se něco změnilo. Našel jsem svůj zázrak. A ten zázrak jsi ty.

Ano, jsou to básničky. A ano, jsou naprosto pitomý. Ale i tak se najde pár dobrejch duší, který je dokážou ocenit a já jsem za to strašně ráda. Nepřestávejte číst. Možná se v některé najdete. 23. 11. 2016 #9 v Poezii^^