Tento příběh vypráví o chlapci, který téměř každý den žije v temnotě. Jeho jedinou jiskru světla představovala máma. Ale i tahle jiskra uhasla v momentě, kdy její srdce přestalo tlouct a její duše opustila tento svět. Zanevřel nad lidma. Přestal jim věřit, protože jej zklamali. Začal přemýšlet a došlo mu, že to je třeba jeho vina a za to se nesnášel. K tomu jeho každý den ničil Démon. Chtěl se skrýt. Utéct před lidmi, kteří ví, co je zač. Brácha mu v tu chvíli podal pomocnou ruku a odešli. Trvalo však jen chvíli, než přišel jeho Démon, ale i s Démonem přišli lidi, kteří jej milovali takového, jaký je. A nakonec přijde Anděl, který ho ochrání.

2# když jsem ho spatřila nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byl úplně jiný. Kráčel si to přímo ke mě a já mohla cítit jeho mentholovocigaretovou vůni, která mně doslova omámila. Byla jsem si ale jistá že už to není ten Matty. Ten kterýho jsem tak milovala a pořád miluji. ,, Ahoj Kat " řekl a hned potom z kapsy vytáhl cigaretu a zapálil si. ,, ty kouříš ?" zeptala jsem se jelikož on nikdy nekouřil. ,, Jo vadí?" při téhle otázce nadzvedl obočí. ,, hmm ne moje tělo to není." řekla jsem a šla k autu. 3# Myslela jsem si že už je to všechno za námi jenže jsem se mýlila 4# Mysleli jsme si že to zlé už skončilo a čeká nás už jen to dobré

Jedeme spolu z oslavy mých narozenin. Oba dva jsme ještě trošku opilí ale musíme domů. Vjíždíme na křižovatku a čekáme až nám semafor ukáže zelenou. Zelená blikne a Martin se rozjede. Tu chvilku cítím naráz a neskutečnou bolest... !!!!! Předem by jste měli vědět že v příběhu je dost chyb. A nejsem s ním spokojena!!

Jsem normální holka která chodi do školy a už dlouho se mi líbí jeden kluk. Bohužel je slavný a já ne... Ale co když se to jednou změní...

Pozor! Dračice vydala hrdelní zvuk a já se ohlédla nad sebe. To monstrum se řítilo přímo na mě. Rozevřelo tlamu, zařvalo a chystalo se vychrlit oheň. Chtěla jsem přidat, zmizet od něj jak nejrychleji to šlo, když do mě někdo narazil. Zamotaly se mi nohy a já sletěla na zem. Všechny části těla protestovaly a mou tvář zkřivila bolestná grimasa. Chtěla jsem se vyškrábat na nohy, když jsem zpozorovala oheň. Zakryla jsem si hlavu rukama a nemotorně se snažila dostat z dosahu nesnesitelného žáru. Křik. Srdcervoucí křik přímo vedle mě, drásal mé vnitrnosti. Zadržovala jsem slzy silou vůle a přála si, aby to konečně přestalo. Cítila jsem spálenou kůži a štípali mě z toho oči. Všechen křik na chvíli přestal a ozýval se jen řev toho monstra. Sundala jsem ruce z hlavy a pomalu se otočila. Dech se mi zadrhl v krku. Zoufale jsem se snažila nadechnout, ale výjev přede mnou mi to nedovoloval. "Keiro!" Svět není takový jak si ho vysnila, ale snaží se ho zlepšit - k lepšímu.