„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Svět náctiletých je rozmanitý a plný energie. Každý den někam ven a ať už je to kamkoliv, hlavně se svými blízkými přáteli. Ne vždy se však povedou ty nejlepší prázdniny v životě. Právě takové prázdniny prožívají dva zamilovaní hrdinové tohoto příběhu. Tři týdny u Gustavové tety změnily Ellen celý život. Teď je jen na Ellen, jak se s nemocí vypořádá a smíří se s jejími trvalými následky. Ona se však svému postižení nepoddává. Nad hladinou ji drží její přítel a ona zase jeho. Přesto příběh není jen o lásce. Je o životě, chorobách, nemocích a postiženích a seznamování čtenářů s nimi. Poukazuje na to, že takoví lidé jsou taky výjimeční a není třeba je diskriminovat, či vyčleňovat z kolektivu. ...jeho černobílý svět, její život na kolečkách... UPOZORNĚNÍ: S chorobami použité v příběhu nemám žádné osobní zkušenosti, tudíž se omlouvám za případné chyby s touto spojitostí.

Jak se James a Lily mohli dát dohromady? Jak Pobertové prožívali svůj poslední ročník? Jak vypadal jejich život po opuštění bezpečí, které jim poskytovaly Bradavice? To vše a mnohem více se dočtete v této povídce. UPOZORNĚNÍ: Pokud Ti je méně než 12 let, tak si tento příběh prosím schovej do wattpad knihovny a pár let počkej...