Byla jsem dívka, která milovala ticho. Ne to prázdné, bolestné ticho, které zůstává po zradě nebo smrti. Ale ticho temné komory, kde jsem vyvolávala fotky, a ticho mezi tóny, když jsem hrála na piano. V těch chvílích jsem byla sama sebou - volná, klidná, nezávislá. Nikdo ale netušil, že pod tou jemnou slupkou žije něco jiného. Oheň. Vzdor. Touha nikdy se nepodřídit. A pak přišla ta noc. Otec mě vyměnil za vlastní život. V jednu chvíli jsem byla jeho dcera, v další jsem patřila jemu - Andreasi Morettimu. Muži, jehož jména se v podsvětí vyslovovala jen šeptem. Řím mě přivítal jinak, než jsem čekala. Chladně, kamenně, jako by mě testoval, jestli vůbec přežiju. Ale Andreas... on nebyl jen boss. Byl ticho, které se nedalo přečíst. Byl klid před bouří. A já netušila, co se stane, když mě tou bouří nechá projít. Bydlel se svou sestrou Biancou, jejím manželem Matteem a jejich malým synkem Lucou. V domě, kde jsem měla být jen připomínkou zrady. Ale postupně jsem poznávala, že i mezi kamennými zdmi lze najít místo, kde se dá dýchat. Nechtěla jsem se mu podřídit. Chtěla jsem odejít, najít vlastní cestu. Jenže on mě viděl jinak. A já brzy zjistila, že právě to mě děsilo nejvíc - že mě viděl doopravdy. Že pod mým vztekem, pod ironií a vzdorem, našel to, co jsem sama v sobě potlačovala. Slabost. Touhu. A cit. Nepatřila jsem do jeho světa. Jenže když jsem tam přišla, něco se změnilo. Nejen ve mně. Přišla jsem jako výkupné. A odešla jsem jako jeho slabost. --- Když se démoni snaží žít jako lidi, svět se jim často vysměje

𝗔𝗡𝗢𝗧𝗔𝗖𝗘: Gabriel Rivera pro Cat představuje naprostou katastrofu a nenávidí se už od prvního okamžiku. A přestože je jejich vztah jako na horské dráze, tak jeden druhému nemůžou odolat. Pokud oba podlehnou, tak to tělem i duší, a Cat už nebude záležet na tom, jak moc má Gabriel temnou minulost nebo jakému nebezpečí ji vystavuje - prostě ho bude chtít a udělá pro něj cokoliv. 𝗨𝗞𝗔́𝗭𝗞𝗔 𝗭 𝗞𝗡𝗜𝗛𝗬: „Jsi si jistá?" zadíval se na mne a pak se naklonil k mému uchu. „Jsi si jistá, že teď nic necítíš? Ani náznak?" „Jsem," zalhala jsem tiše a zavřela jsem oči, když jemně svými prsty přejel po mém krku. „Jsem si jistá," řekla jsem a snažila jsem se mít sebevědomý tón, ale přejela mne po tom dotyku taková husí kůže, že jsem už nemohla skrývat, jak se chvěju. Opět se na mne podíval, dal zpět svou dlaň na tu mou a zašklebil se. Kdybych se jen malinko nahnula, dotkla bych se svými rty těmi jeho. „Tak proč neřekneš, abych šel od tebe pryč?" zeptal se mne povýšeně, a to mne vrátilo zpět do reality. 𝗨𝗣𝗢𝗭𝗢𝗥𝗡𝗘̌𝗡𝗜́: • incest • vulgarismy • sexuální obsah • užívání návykových látek • násilí 𝗡𝗘𝗝𝗟𝗘𝗣𝗦̌𝗜́ 𝗢𝗖𝗘𝗡𝗘̌𝗡𝗜́: #1 TEENFIKCE (2. 8. 2024 - 4. 8. 2024) #1 ROMANCE (16. 10. 2024 - 18. 10. 2024) 𝗣𝗢𝗭𝗡𝗔́𝗠𝗞𝗔 𝗔𝗨𝗧𝗢𝗥𝗞𝗬: Rozhodla jsem se, že bych chtěla opět napsat něco o zakázané lásce a inspirovala jsem se Španělskem, ve kterém jsem byla tolikrát, že by mi to stačilo na dva životy, ale je to nádherná země, které bych chtěla dát svůj příběh o nevlastních sourozencích. 𝙭𝙤𝙭𝙤.

"Jsi můj nevlastní bratr.. tohle nemůžeme." zašeptala jsem. "Ano přesně tak- nevlastní," zopakoval. "Takže můžeme." ušklíbl se než se svými rty otřel o ty mé.

Parker Black. Lydia Lorenz. Jeden krůček mezi láskou a nenávistí. #1 in teenfikce - 20. 04. 2017 #3 in teenfikce - 04. 03. 2017 original story: _levya_

Někdy nás utěší víc lidé, kteří jsou od nás kilometry daleko, než lidé, kteří jsou přímo vedle nás. #1 Short Story

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

Za sklem kavárny seděla dívka. A přesto, že sklo je průhledné, pro ni nebylo průhledné dostatečně. Příběh o tom, že neviditelnost je někdy nechtěný způsob, jak vyniknout.

Musím použít slova Hazel Grace z HVĚZDY NÁM NEPŘÁLY: Zamilovala jsem se, jako když usínáme: Pomalu a pak najednou úplně. 15 let nejlepší kamarádi a ono se to musí posrat tím, že se do něj zamiluju?! Když líbá Gabi, když se s ní drží za ruku, objímá ji. A já prostě žárlím. / Příběh obsahuje sexuální scény a vulgarismy/

I. The Way You Felt Your Feelings Probíhají opravy. ,,Měla jsem uposlechnout mysl, ne mé rozpuklé srdce, které jsi zlámal na střepy. Něco ti řeknu; láska je jen ubohá představa o tom, že vás má někdo doopravdy rád. Zaslepí vás až tak, že nevidíte, když vás milovaná osoba jen využívá." Příběh o dvou úplně odlišných lidech, kteří mají přeci jen něco společné. Madison Gale - Luke Hemmings milá dívka - namyšlená celebrita Je tato intuice pravdivá? Mohou se objevit vulgarismy První publikace - 2.7.2015 Poslední publikace - 12.10.2016 #2 in Teen Fiction - 14.9.2016 All Rights Reserved ©