Tenis. Můj život a má vášeň. Jenže to vše je teď jen minulostí. Po dvou letech od nešťastného konce na Wimbledonu se vracím zpět na tenisové bojiště. Jenže teď už jako pouhý divák. Myslela jsem si, že mě to opět vrátí do sebelítosti, ale ono ne. Vše jde správným směrem a já začínám znovu po tolika letech doopravdy žít. A možná nakonec neskončím jen na lavičce.

Vybrala jsem pro vás básně a citáty z mé oblíbené knihy Mechanický Anděl, první díl z řady Pekelné stroje. Ty básně jsem chtěla ukázat lidem, kteří tuhle knihu nečetli, protože si myslím, že jsou krásné. Doufám že se vám budou líbit.

Jsem populární? Ne. Vadí mi to? Ani náhodou. Moje sestra je ale jiného názoru a taky je právě nejoblíbenější mrchou na škole. I když se ke mně nechová jako k sestře, tak furt doufám, že jednou přijde den, kdy si budeme moct říct znovu 'sestro'. Mé srdce patří Loganovi, který je nejdokonalejším klukem, kterého znám. Samotné ranní konvalinky pokapané večerním deštěm nejsou tak úchvatné jako je právě on. To jméno Logan ve mě vzbuzuje mražení po zádech a když ho po chodbě střetávám, tak se mi div nepodlomí kolena. Slova kolem něho jsou jako povzdychnutí nad zapadajícím sluncem. Úsměv, který mu vytvoří i jakákoliv banalita, mě dostane do nadpozemského ráje. A každičký sen v nádherných nocích jsou jen a jen o něm. O mé tajné lásce. Tohle všechno ve mně vzbuzuje Logan a přeci ho nemůžu mít. Má sestra ale ano... Jak sepíše moji knihu života bůh? Čti a dozvíš se, jaký vlastně moc vtipný život mám. [Upozornění: V příběhu se můžou objevovat vulgární výrazy a sexuální scény] 11.6. 2016 #1 Romance

Mia je až neobyčejně obyčejná sedmnáctiletá holka. Miluje knížky, filmy a sportům se vyhýbá velkým obloukem. Tedy až do doby, než ji rodiče vytrhnou ze známého prostředí a přestěhují do úplně cizího města a zapíší na cizí školu. Mia se tak díky skulince ve školním řádu stane jedinou dívčí studentkou prestižní chlapecké akademie. Krom nových přátel zde však potká i jeho. Mladíka s temně zelenýma očima a neproniknutelnou skořápkou, kterou halí své soukromí a svou minulost... #3 v Teen Fikce - 18. února 2016 #2 v Teen Fikce - 12. března 2016 #1 v Teen Fikce - 20. března 2016

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.