Příběh o úplně normálním teenagerovi a jeho problémech. Taky nesnášíte stereotyp. Já tedy ano, ale v jednom právě žiju. Ano, možná to je klišé, ne možná. Určitě, ale co bych dala za to, abych s toho stereotypu vypadla, ne, neřeknu celý život, coc by mi potom zbylo. Nic, přesně. Školy, spánek a jídlo. Sem tam nějaký sport, tanec, čtení projíždění sociálních sítí aspoň tisíc krát denně a pár kamarádu. Stereotyp podle slovníku je to jednotvárný, ustálený, navyklý vzorec chování a myšlení. Přesně tohle slovo vystihuje spoustu teenageru a mě. Jo a nesmím zapomenout na písničky, ve kterých si představujeme, jaký by mohl být náš život. Neříkejte, že jste si nikdy nepřestavovali kluka, kterého jste potkali a už jste si s ním stačili naplánovat budoucnost, a to jsem určitě zapomněla spoustu věcí, které máme společné. Možná ještě když máme ,,deep náladu" to je taková ta nálada, když máte chuť si pustit smutné písničky, zase se zde hodí deep písničky. Nemůžu za to, že to slovo se hodí všude :)

Došla jsem k nim. Podívala se do těch modrých, hlubokých očí, které mě zradily, a podlomila se mi kolena...

Milá, krásná, hodná a laskavá. Tohle všechno, ale nestačí, aby Rosie byla šťastná. Potřebuje svobodu. Co se stane když holka z 21. Století uteče z domova? Pozná všechno, co kdy chtěla, ale také nechtěla? To se dozvíte sami. ♡

Kousek sebe jsem vložila do následujících řádků. Bolest, utrpení, lásku i pocity, které nelze popsat jedním slovem. Život mě okouzlil způsobem, který jsem do té doby neznala. Člověk si myslí, že ví.., ale když se nad vším zamyslí, zjistí, že neví. Přiznat si, že život je tak komplikovaný a nevyzpytatelný, že mu nemůžeme porozumět je naprosto přirozené. A není náhodou toto ta krása, kterou hledáme?