Byla chudá. Ale potom přišla ta nabídka. Vezme si dobrovolně hraběte, jen aby zachránila svou rodinu před vyhladověním. To však nevěděla, kdo je hrabě vlastně zač. 10k👁️........4.6.2018 Veliké díky všem❤️❤️❤️

,,Myslím to vážně," pronese kurážně a najednou prudce zastaví. Ona však ví, že jsou to jen pošetilé žvásty. Nemůžou být spolu, není to správné. Věděla to už od samého počátku a ví to i teď. Pohlédne do jeho hnědých očí, které mají jako obvykle rošťáckou jiskru a chystá se to ukončit. ,,Ani nevíš, jak ráda bych tomu věřila, ale..." ,,Ale?" zachytí se jejího selhání jako nápomocného lana, načež bez dalších slov vezme její tvář do dlaní...

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

On je rváč číslo jedna v okolí, já se konfliktům vyhýbám. On neví, co to škola je, já mířím za perfektní docházkou. Jsme úplný protiklady a stejně jsem se potkali...

Bujné vnady, chytrost, bystrost, důvtip... Nebo pouhá náhoda a donucení z matčiny strany, které ji přinutili se přihlásit na TU školu. Ne, ne! Není to škola. Je to TA škola. TA Raffaellova škola. "Nejlepší" škola v celém státě. Nejlepší je jen do okamžiku, kdy zjistíte, jaký budete mít v lichý týden rozvrh... TO ZJIŠTĚNÍ BYLO PRO ADELAIDE KANE, HLAVNÍ POSTAVU PŘÍBĚHU, ŠOKUJÍCÍ. A pro mě vlastně taky... (RPS Fanfikce) #1 V KATEGORII "love" - 1.7. 2020 #1 V KATEGORII "FRIENDS" - 18.3. 2020 #3 V KATEGORII Fanfikce - 19.3. 2019 #2 V KATEGORII Fanfikce - 24.9. 2018 #7 V KATEGORII Fanfikce - 9.5. 2018 #3 V KATEGORII Fanfikce - 10.3. 2018 100K přečtení - 22.8. 2018 300K přečtení - 9.9. 2019 400K přečtení - 23.8. 2020

Nikdy jsem kluky neřešila, vždy jsem si našla zajímavější věci. Jednou to však přijít muselo. A byl si to právě ty, kdo mě zaujal. Něco na tobě bylo jiného. Byla to ta tajemnost, nevyzpytatelnost nebo odtažitost co mě k tobě táhla? Ale neměla jsem odvahu přijít za tebou, zmohla jsem se pouze na oční kontakt. #7 v teen fikce - 13.5.2016 #25 v teen fikce - 14.12.2016 SHORT STORY

„Já vím. Vždycky je ze mě každá vedle." „Radši bych jedla po zbytek života voskovky a čuchala si k bratrovým propoceným ponožkám, než doučovat tebe." „..." „Co na mě tak čučíš, debile." cover: @Loniee-Dulce

Týrali mě, prošla jsem si peklem, tak jako snad nikdo jiný. Prodávali mě, moje tělo. Když jsem od nich konečně utekla a začala normální život, zanechalo to na mě následky, které mi dost zkomplikovaly život.

#1 v kategorii Romance #2 v kategorii Romance 09.06.2017 Nikdo ho neznal tak jako já. Každý ho odsoudil ještě dřív, než ho dokázal poznat. Přišel s pověstí, která se s ním táhla i nadále, ale jen já se rozhodla ho doopravdy poznat a tím vidět jeho pravou tvář. Dokázala jsem poznat, jak se cítí, nebo na co myslí bylo to jen o tom znát jeho osobnost. Jen kvůli vzhledu si hned lidé mysleli to nejhorší, tetování po těle a piercing, prostě se ho báli. Zprvu to byl jen můj spolusedící, ale časem se mi dostal pod kůži a já ho nedokázala dostat pryč. Vlastně jsem ani nechtěla. Nedokázali jsme bez druhého pomalu dýchat, on byl moje droga a já byla ta jeho. Byl majetnický, agresivní a neskutečně žárlivý. Pamatuji si na náš rozhovor dodnes. „Nedokážu na tebe přestat myslet." „To už není můj problém." „Proč jsem tě vůbec potkala." „Varoval jsem tě, ale ty jsi neposlouchala." „Nejsem pro tebe dost dobrý, copak to nechápeš?!" zařval na mě. „Ne jsi perfektní," šeptla jsem a on se zarazil. „Co tu děláš?!" přecedil skrz zuby. „Jen jsem se dívala," pousmála jsem se a on mi vytrhl spis z rukou. „Děláš si kurva srandu!" zvýšil hlas a v tom jsem na tváři cítila štiplavou bolest. „Ty. Ty," nedokázala jsem to vyslovit, když v tom mě chytil silně za paži. „Drž laskavě pusu a jdeme!" !!!!Upozornění Příběh obsahuje vulgarismy, sexuální scénky i násilí. Pro profíky přes češtinu to bude kniha plná nervů, ale jakmile knihu dokončím chyby budu opravovat.!!!!!(13+) Na 1.Díl se můžete těšit už 20.4.2017(Možná i dřív) Vaše Princess.Topinka

Jedeme spolu z oslavy mých narozenin. Oba dva jsme ještě trošku opilí ale musíme domů. Vjíždíme na křižovatku a čekáme až nám semafor ukáže zelenou. Zelená blikne a Martin se rozjede. Tu chvilku cítím naráz a neskutečnou bolest... !!!!! Předem by jste měli vědět že v příběhu je dost chyb. A nejsem s ním spokojena!!