Byla jiná. Nikdy se na nikoho neusmála, stále nosila černou barvu, která kontrastovala s jejími světlými vlasy. Ani si nikdy nenašla kamarády, natož přítele. Vždy byla sama, drzá a jakoby odřízlá od zbytku světa. Musel se stát zázrak, aby s někým někdy navázala oční kontakt, ba dokonce s někým promluvila. Ostatní lidé jí neměli rádi, kvůli tomu, že nedávala najevo žádné emoce. Říkali ji „Ta bez emocí". Jenže když bude muset spolupracovat na školním projektu s kapitánem fotbalového týmu, bude muset mluvit. Co když nemluví a neusmívá se záměrně? Příběh je zcela vymyšlený! Podobnost osob a míst není záměrná! completed on 17. 8. 17

Isaac Newton. Chlapec s velmi nízkým sebevědomím, pár přáteli a komplexy ze života, bojící se lidí. Celý život se ptal sám sebe, jestli to může být ještě horší. Odpověď přišla sama, z nenadání a vyděsila ho víc, než představa jeho vlastní sestry v kostýmu satana.

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)

Maria Kowalski - jméno, které jsem musela zapomenout. Vlastně jsem se musela vzdát všeho. Přijmout však nové oslovení bylo asi to nejtěžší - bylo to totiž to poslední, co mě pojilo s rodiči. Nic víc jsem neměla. A i toho jsem se měla zbavit. Ztratila jsem toho hodně - nikdy jsem však netušila, že můžu ztratit víc. Že třeba můžu ztratit samu sebe. Když jsem se ale pak viděla - v těch civilních šatech bez žluté hvězdy, vlastně jsem se ani nepoznávala. Tolik let byla ta hvězda mým doplňkem a najednou byla pryč. Maria? Hannah? Nebo někdo úplně jiný? A to měl být můj nový život. Jak jsem ho ale měla žít, když jsem nevěděla, kdo vlastně skutečně jsem. Nebo mou duši vystihuje už jen to číslo vytetované na mém předloktí? Volné pokračování příběhu Za branami tábora, tentokrát pohledem Marie - nebo snad Hannah? Ideální nejen pro všechny, kterým v již zmíněném příběhu chyběl „šťastný konec" - kterého se snad nakonec všichni dočkáme - kam nás ale vlastně kroky Marie zanesou? To zatím nikdo netuší...

Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.

Roky bývali v jednom paneláku, no nikdy sa poriadne nepoznali. Nikto by si ani nepomyslel, že nakoniec budú spolu prekonávať ich najväčšie boje v živote. Boje o život. UPOZORNENIE: Tento príbeh nemá slúžiť ako návod na anorexiu. Práve naopak.

Co když se video nepřehrává tak, jak má? Co když vám kluk z videa odpovídá na vaše dotazy, přání a prosby? Co když se stane vaším jediným nejlepším kamarádem? Co když je vaší jedinou podporou? Co... Co pak? #04 v kategorii FF - 05.04.2017 ♥ #09 v kategorii FF - 25.03.2017 #11 v kategorii FF - 16.03. 2017 #13 v kategorii FF - 21.01. 2017