Toto jsou pouze hlášky Agraela.

Luna... Odvážná dívka používající Zapomenutou a větrnou magii. Jednou dorazí do Magnolie, krásného města ve Fiore a přidá se do jednoho cechu... Fairy Tail. Vydala se sem, aby našla někoho velmi důležitého. Najde ho? A když ano zůstane v cechu, který je pro ni jako rodina?

Jedna organizace snažící se udržovat mír za každou cenu a skupina nevyhovující její věci. Nechat se zajmout pro vyšší dobro nebo nasazovat krk v bezvýznamném boji proti sobě? Odsoudit mnoho lidí do náruče samotné bohyně Smrti nebo zahodit svou svobodu pro jejich záchranu? Ale co když nepřítel není ten který tak vypadal celou dobu?

„Kde to jsme?" vydechl zloděj překvapeně. V jeho dávno zapomenutých zákoutí vzpomínek ale tohle místo již několikrát viděl, ale nevzpomínal si kdy ani proč. Podíval se směrem k věži, která stála na útesu jako maják, který měl označovat směr. „To je otázka..." zahlaholil Dean ze země. Nevypadalo to, že by se hodlal v dohledné době zvednout a pokračovat v putování. Bledý odstín jeho obličeje sice už pomalu mizel, ale stále neměl zdravou barvu. Melzar ukázal k věži. „Někoho se zeptáme. Protože v takové věži přece musí někdo bydlet." Ušklíbl se při bližším prozkoumání věže. „A dokonce tam kvetou i kytky." Výraz jeho tváře se ale změnil, když si prohlédl důkladněji les za věží. Tohle místo přece znal! A měl z něj noční můry! „Jasně." Řekl nadšeně, Dean zvedající se ze země. Společně došli pod jedno z několika oken věže, ze kterého visely popínavé květiny s tmavě rudými květy. Táhl se od nich takový smrad hnijícího masa, že oba o krok ustoupili, když je tento zápach praštil do nosů. Ani jeden nechápal, jak může někdo dobrovolně pěstovat takové příšernosti. Jejich nechuť k rostlinám se ještě zvětšila, když jeden z květů sežral včelu, která se na něj posadila. „LOCIKO! SPUSŤ SVÉ VLASY!" Zařval Dean k okénku, v němž zpozoroval pohyb. Ale ven nevykoukla zlatovlasá panna čekající na záchranu udatným rytířem nýbrž staroušek, který měl na hlavě dohromady možná tak osm vlasů. Vycenil na ně bezzubá ústa a zahrozil jim pěstí. „Vy jedna holoto! Proč mi vyřváváte pod oknem když chtěj počestný lidi spát?!" Jeho kostnatá ruka udeřila do kamenné římsy, na které stál květináč s těma kytkama.

„Kde jsou?!" zavrčel na něj Jerry Williams. Tvář měl rudou vzteky a klouby na prstech pravé ruky sedřené od pořádné rány, kterou uštědřil Jamesovi. „Protože jestli mi to neřekneš po dobrém, tak budeme muset přistoupit k drastičtějšímu opatření! Budu z tebe odřezávat jeden po kousku pásy kůže dokud neprozradíš, kam si schoval tu svou děvku a zbytek!" Bůh ohně mu věnoval pochmurný úsměv. „Něco takového ti nikdy neřeknu. Chvástal si se tím, že máš agenty ve všech zemí světa, tak si je najdi sám." zavrčel zatínajíc ruce v pěst. Chtěl se na toho hada vrhnout. Zničit mu ten jeho dokonalý úsměv, který mu věnoval vždy, když byl v úzkých. Chtěl aby trpěl. Aby se válel na zemi ve své vlastní kaluži krve a prosil jej o smilování, jako to musel udělat už mnohokrát on.

Bohové utrpěli porážku, ale zdaleka ne všechno je ztraceno. Na svobodě stále zůstává Evelie, která jako jediná má možnost zachránit svou rodinu vězněnou organizací. Žádná cesta ale není jednoduchá, Jerry Williams i nadále spřádá plány, jak dostat i poslední svobodnou bohyni do svých spárů. Ne všechno je uzavřeno!

Od nedávna bylo známo, že zaklínači zasvětili svůj život Stezce. I Bílý vlk se po ní dosti dlouho toulal. Pak se však konečně dotrmácel ke spřízněné duši a přišlo rozhodnutí vyzkoušet trochu poklidnější život se svou milovanou po boku. Ovšem, Stezka má ve zvyku naučit zaklínače nepobývat na jednom místě - žene je za dobrodružstvím, za zakázkami, za monstry a do spárů pletek různých bytostí. Bílý vlk tak neposeděl klidně příliš dlouho, než se mu do života přimotala nějaká ta další dobrodružství. Stezkou Bílého vlka povypráví různé kratší příběhy ze života známého zaklínače Geralta a jeho přátel. Zpracovaná témata v povídkách: #1 - povídka inspirovaná první slokou oblíbené písně #2 - romantická scéna #3 - erotická scéna ## - Vánoční bonus #4 - smrt #5 - nikdy nepsaný žánr #6 - oblíbený citát

Co by se jenom mohlo pokazit, když jeden podzimní den dorazí na univerzitu žoldák s mečem na zádech? Všechno. To je správná odpověď, kterou si v duchu opakuje Joddren Grimaud studující medicínu. Na jeho bedra totiž padne těžký úkol - vyléčit žoldáka z neznámé nemoci pohlcující jeho ruku. Jestli je někdo, kdo najde lék, tak je to právě Joddren, který se bude muset ponořit tak hluboko, až odhalí vzpomínky chladnější než ostří meče na žoldákových zádech.