"Jsi strašný egoista." Povzdechla jsem si a znovu si ho celého ještě jednou pořádně prohlédla. Jeho vlasy mu spadaly do obličeje, ale i tak jsem na sobě cítila jeho nenasytný pohled, který mě čím dál více hltal. "Krásně lichotíš." Najednou mi přišlo, že je až moc blízko, ačkoli před malou chvíli stál u kuchyňské linky. "To nebyla lichotka, tupče." Přivřela jsem k sobě svá oční víčka, když se ode mě urychleně odtáhl. "Jsem raněn." Řekl hystericky a tiše odešel. č. 12 v kategorii Fan fikce 6.4. 2017 č. 8 v kategorii Fan fikce 10.4. 2017 č. 6 v kategorii Fan fikce 12.4. 2017 č. 2 v kategorii Fan fikce 28.4. 2017 č. 1 v kategorii Fan fikce 16.6. 2017 <3 DĚKUJI!

Nebudu vám tady nic psát, jestli to chcete vědet, tak si to přečtěte♥️

Vychází jako kniha! Nikdy předtím jsem na táboře nebyla. Nikdy předtím jsem tam ani nechtěla. Nezajímala jsem se o velká přátelství, vždy jsem si stačila sama. Stačilo mi být s mýma dvěma bratry. Nikdy předtím jsem o lásku nezavadila. Nepřipadalo mi to jako něco nutného. Spíš to pro mě slovo láska znělo obyčejně. Nikdy předtím jsem nepotkala někoho jako je on. A tenhle tábor vše změnil.

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Toto je jeden příběh 16leté Emily. Je to Bad girl. Emily jednou potká jednoho kluka, Lukase. Nedokáže uvěřit, že se zamilovala. S její nejlepší kámoškou Lucií (17letá Bad girl) to vše probírá. Nakonec jedou na tábor, kde se to trošku změní.