"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Říkala jsi, že miluješ jednorožce. Já ani nevěděl, co to slovo znamená. Příběh o lidech rozdílných, přesto o přátelích. O lidech bojující se společností a předsudky, zachycující běh času v krátkém leporelu pocitů a myšlenek jednoho uctivého muže. 1.9. - #3

První krok k úspěchu je nebýt kluk.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

,,Annie?" ,,Ano?" ,,Vypadáš jako tuleň," ,,Díky moc, ty víš jak někoho potěšit," Další pokračování života barvoslepé dívky Annie. Dokáže zvládnout povinnosti rodiče? Dokáže zvládnout svůj handicap? Nebo se všechno změní? ~~~ 25. 2. 2017- 10.místo v kategorii Povídka =￣ω￣= Pokračování knihy Over the Rainbow [Ujistěte se že jste přečetli první díl ;)]

,,Annie proč jsi nakreslila ten strom růžový?" ,,Není růžový je šedivý" ~~~ Barvoslepost, Annie je dívka jí trpící. U většiny lidí je to jenom neschopnost vidět červenou nebo zelenou, v ojedinělých případech modrou fialovou. Ale úplně vzácné je neschopnost vidět všechny barvy, vidět černobíle. Tato vzácná nemoc se objevila právě u Annie, uvidí někdy vytouženou duhu? 26. 9. 2016- #24 v Povídka ^^ 3.10. 2016- #8 v Povídka 31.10.2016- #5 v Povídka \ (•◡•) / 20.11.2016- #2 v Povídka ☼.☼ (Děkuju moc za tohle umístění, nečekala jsem že by se mohla tahle knížka tak dobře umístit,je to jenom díky vám mockrát děkuju :3)

Milovala barvy. Říkala, že kvůli tomu, že byla šťastná. Byla ale šťastná? Ostatní s ní , chtěli kamarádit , ale ona nebyla ničím výjimečná . Byla jejich platonická láska, mysleli si , že jsou pro ni moc obyčejní. A proto měla málo pravých barevných přátel. UPOZORNĚNÍ: Asi to nedává smysl, tak si to radši přečtěte ;-)

,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se dívka s velkýma, kulatýma brýlema. Pramínky vlasů si dala za uši a poklepala rukou chlapcovi před ní na rameno. ,,Nemám jméno." Řekl, když se otočil. ,,Každý má jméno." Šeptne dívka zmateně. ,,Já nejsem každý, zlato." 7.března - #1 v povídce

Opustil jsi mě a nechal tu samotnou. --- "Lee, nemůžeš truchlit do aleluja." rozhodil jsem rukama. "Můžu!" probodla mě vražedným pohledem, "můžu klidně skočit z mostu a tobě to muže být ukradený." sykla. Potom se rozběhla pryč. • krátké části

,,Nenávidím Vánoce." Řeknu a zhnuseně nakrčím nos. ,,Jestli nenávidíš Vánoce, tak nenávidíš mě." Řekne chlapec za mnou. ,,Už to tak bude." Šetptnu a pokračuji v chůzi. ,,Dej mi dvacet čtyři dní a Vánoce si zamiluješ." Odvětí chlapec a podá mi ruku. ,,Dobrá." Odpovím a zamračím se. #5 - 22.prosince❤ #4 - 28.prosince