Oba jsou jiní... Oba žijí na jiném konci světa... On je syn úspěšného podnikatele... Ona je dcera obyčejné servírky... On si žije jako v pohádce a přesto mu něco chybí... Ona nikdy neměla, co chtěla a přesto je šťastná... Jak jsem již řekla... oba jsou jiní. A přesto je něco propojí... ...pouhé KOPRETINY

Žila byla jedna zlatovlasá princezna, která čekala na svého prince, který měl své pozadí dopravit před tu vysokou cihlovou věž na bílém koni a říct ty dvě kouzelná slůvka: "Miluji tě" Přesně takto to končí v pohádkách. Jenže realita je úplně jiná. Váš princ nepřijede na žádném bílém koni a rozhodně vám neřekne to, co každá žena chce slyšet. Elizabeth a Harry se od samého počátku jejich seznámení nenáviděli, a tak nebylo divu, že urážky a dětské pomsty byly na denním pořádku. Ale každá nenávist jednou přeroste v něco většího, co nás později zničí nebo zachrání. Hranice mezi láskou a nenávistí je tenká a je jen na nás, kterou stranu mince si zvolíme.

Zintara. Město, jenž spojuje všechny obchodní lodě a taky tady začal příběh dvou naprosto odlišných lidí. Byla elfkou, ženou z nesmrtelného rodu a on, obyčejný zloděj, kterému šlo jen o to, dostat se k jejímu měšci. Z nevydařené zlodějské situace se stala záchrana mladičského kluka ze spárů jednoho z nejhorších vazajů. Vše se zamotává po dalších neúprosných setkáních, soubojích, zraněních a lidech, co jim nedají chvíli oddychu, i samotná minulost se hlásí o svůj podíl.

Co se stane, když dívka poprská chlapci bílé triko kávou? Ne, neříkejte láska. Pozdě, už jste to určitě řekli. Možná, možná že v americkém slaďáku by ji pozval na rande, nebo ji začal nenávidět a pak se do ní zamiloval. Jenže tahle dívka je lehce poťouchlá a chlapec má velmi vytříbený smysl pro humor... Příběh brunetky, která nesnáší kafe, a chlapce, který jí díky tomuto faktu změní školní rok. Rozpoutá mezi nimi válku, ve které je jediným cílem vystřelit si z toho druhého. Obarvené vlasy do všech barev duhy, sušenky s pastou uvnitř nebo třeba ledová sprcha přímo uprostřed školy, to je jen slabý výčet žertíků, kterých v tomto příběhu bude více než plno. #4 - Teen Fiction - 2.9.2016

Tma. To je to první co si pamatuji. Žádné zvuky, ani tváře či světlo. Ne. Prostě jen tmu. Pak jsem uslyšela tlukot srdce. Čím dál hlasitěji, silněji a rychleji. Bum,bum... Začala se mě zmocňovat panika.. Když jsem se pokusila pohnout nešlo to. Byla jsem připoutaná. Do očí se mi začali hrnout slzy. Jak jsem se snažila pohnout pouta se mi zarývali do kůže až mě pálily. Z ničeho nic jsem se probudila... Byla jsem tam kde jsme dneska usla. Strachy jsem se schoulila do klubíčka a třela s zápěstí i když bylo zdravé. Byla jsem tam kde jsem v noci usnula. Tam kde na míle daleko nebyl. Vlastně zbyla jsem tu jen já. Na celém světe jen já.

Byla chladná noc a ty jsi klepala na dveře. Potřebovala jsi pomoc a já tu vždy byla pro tebe. Ty jsi mě brala jako kamarádku, ale já k tobě cítila víc. Bála jsem se, že mě kvůli tomu odsoudíš. Jizvy, které jsem zakrývala dlouhými rukávy, jsem ti nikdy neukázala. Polštář, ušpiněný od řasenky a promočený od slz, ten jsi taky nikdy neviděla. Ale i přesto všechno jsem doufala, že to dopadne jako pohádka, že spolu budeme žít šťastně až do smrti... **************************************** 3.11. - #60 v kategorii TeenFikce 5.11. - #42 v kategorii TeenFikce

Vychází jako kniha! Má matka vyměňuje partnery jako ponožky. Nevadilo mi to, protože mě do toho nezatahovala a nechala mě žít, jak jsem chtěla. Jenže potom si našla pana Huntera a najednou se vše změnilo. Musela jsem se k němu nastěhovat a začít společně bydlet s jeho pěti dětmi. Jak jen mohu přežít mezi kluky? A co když si jednoho připustím k tělu víc, než jsem chtěla? A jak moc se můj život změní u Hunterových? Budu potom stále stejná?

Nikdy jsem nevěřila v lásku na první pohled. Do doby, než jsem se zahleděla do tvých očí. Do těch modrých očí barvy safíru. Přitahoval jsi mně jako magnet. Nevím, čím to bylo. Ale od těch dob jsem ti chtěla být tolik nablízku. Pokaždé když jsem dorazila na nádraží jsem tě potajmu vyhledávala na nástupišti číslo 3. Těch příjemných 38 minut ze Swindon do Oxfordu, kdy jsme si vyměňovali kradmé pohledy. ,,Můžu se tě na něco zeptat, Roxano Summersová?" zašeptal jsem ti do ucha. Přikývla jsi a vzhlédla. ,,Jak poznáš, že jsi se do někoho zamilovala?" Podívala ses mi hluboko do očí a chvíli s odpovědí vyčkávala. ,,V tu chvíli," zaculila ses pohledem na své boty. ,,V tu chvíli, kdy se někomu podíváš do očí a svět pro tebe ztichne, vše se zpomalí a ty budeš mít v těle pocit křehké euforie a bolestivé křeče zároveň. Ve chvíli kdy ti pohled sklouzne na rty a ty budeš bojovat s touho ho políbit, přitáhnout si do náruče a už nikdy nepustit. Ve chvíli, kdy pro tebe bude existovat jen ten jeden jediný člověk. To bude TEN moment." !!!VAROVÁNÍ!!! V příběhu se vyskytují vulgarismy, násilí a možný i výskyt sexuálních scén! 25.9. 2017- #79 Teen Fikce 14.11. 2017- #74 Teen Fikce 18.11. 2017- #67 Teen Fikce 27.11. 2017- #62 Teen Fikce 1.6. 2018 - #1 FirstLoves 8.3. 2020 - #4 Teen Fikce 20.5. 2021 - #7 Teen Fikce

Každá fotka je jedinečná. Najdete v ní spoustu emocí a skrytých tajemství. Co ale znamenají fotky pro nešťastnou dívku jménem Friday? Pro ní znamenají život. Lépe řečeno...poslední vzpomínky na její ''život''. ,,365 dní mi zbývá a proto 365 fotek mého života...'' Cover by @Raichia

Cara a Sean toho nikdy neměli moc společného. On byl tichý. Ona byla hlasitá. On byl ironický. Ona byla sarkastická. On miloval Queen. Ona milovala Nirvanu. On měl mladší sestru. Ona byla jedináček. Přes tohle všechno, ale byli přátelé. Proplouvali střední školou spolu, a i když se to zdálo neuvěřitelné, tak jeden z nich byl prakticky neviditelný. Byli ale spokojení, tak proč něco měnit? Hlavně, když tím ohrozíš přátelství. @2016 | TEEN FICTION Původní název: That Quiet Guy #1. díl Cover: ZETA_312