Já son: Chci se sejít Wendy: No já nevím, zatím ne Já son: To nebyla otázka Wendy: Noa co? *Odhlásila se* Já son: Okamžitě se přihlaš!!! jestli chcete vědět víc, tak čtěte

Je to o dívce, která byla šikanovana a neměla moc kamarádů.. Žila virtuální svět. Ve kterém se cítila v bezpečí a dobře. Jednoho dne, ale na ní bylo všeho dost, tak si život vzala..

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.