Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

Kera žije už od malička v lese i se svým bratrem Williamem. Thomas se po šesti letech služby u krále vrací zpátky domů na své panství, aby se zbavil zdejších lapků. Netuší však, že se jeho osud splete s Keřiným, která je chladná a bez citu. Vrátí jí Thomas zpátky cit k lásce? Vzplane mezi tvrdohlavou Kerou a Thomasem žár vášně a touhy? Urovná vztahy mezi zbojníky a šlechtici. Dokáže se Kera vzdát svobody? To se dovíte, když si o tom přečtete.

Utíkat z domova se nevyplácí. Mohla bych vám o tom říct své. Elia, princezna z Eriley, utíká ze svého světa před osudem, který by navždy svázal její svobodu. A té se nechce vzdát, ani přes svou mrtvolu. A tak se dostane do Prythianu, jenže ne sama. Spolu s ní se tam dostane i hromada příšer, které její přivítání do nového života rozhodně neulehčí. Elia je pověřená tím, aby se příšer zbavila a nemá jí v tom pomáhat nikdo jiný, než arogantní princ, na kterého neudělala zrovna dobrý první dojem a ani ten druhý. Jenže žerty musí jít stranou, obzvlášť, když se situace čím dál více komplikuje a zdá se, že všechno je mnohem složitější, než se zdá.

Přežila jsem hodně let osamotě. Stranila jsem se od ostatních upírů, protože i když jsem byla jednou z nich byla jsem jiná. Jenže mi na záda tlačil Řád, a proto jsem se nemohla nikde usadit. Patřila jsem mezi Osamocené známá jako Samotářka. Jenže pak přišla nabídka, která stála za uvážení. Zbývalo se jen rozhodnout. Přijmout ji a změnit svůj život a postavení v upíří koalici nebo odmítnout a žít stále stejně? Jedno rozhodnutí, mnoho příjemných i nepříjemných změn.

,,Už jsi v bezpečí. Už jsi u mě,'' zašeptal ten neznámý a já se od něj odsunula dál. ,,Kde? Kde jsem?'' ptala jsem se roztřeseně a pohled mi spadl na mé tělo. Byla jsem navlečená do těch stejných volných šatů, jaké měl na sobě on. Chtěla jsem křičet, protože jsem nic z toho nechápala, a měla jsem takový dojem, že se mi to celé jenom nezdá a že ani po štípnutí se do zápěstí mě to nevykopne do reality v mém pokoji. ,,V nebi přece. Tam, kam patříš.'' Pokračování knihy - Tam, kde je bolest normální cover mi udělala skvělá: @cherrystyles- 🖤