Upíří tábor. Dalo by se říci, že tak trochu tajný. Tábor, na který se přihlašují převážně 'mladí' upíři. Ti, kteří byli proměněni jako mladiství. Ovšem ostatní lidé o tomto nemají tušení, a proto tam své děti pravidelně přihlašují. A jednou z nich je i Angela. Je spíše tou obyčejnou, nežádanou, odtažitou a celkem tichou dívkou, která nemá moc přátel. Jen jednu nejlepší kamarádku Anastasii. Rodiče jí na tento tábor přihlásí v domnění, že si tam najde nové přátele a užije si srandu. Jenže má to jeden nehezký háček... Ne všechny děti se z tábora vždy vrátili živí... ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Nejlepší umístění: 25. Října 2017 - #1 v kategorii Upíři ❤No to si snad děláte srandu.. Děkuju moc!❤ Duben 2022 - 100k 💖 [VAROVÁNÍ!] Tuto knihu jsem psala jako svou úplně první, prosím berte to na vědomí. Je v tom spoustu chyb, psala jsem to jako mladší a nezkušená. Popravdě bych ji nejradši smazala.. Děkuji <3

V norských lesích žije dvoumetrový muž s dvěma černými dogami, se znetvořenou pravou polovinou těla, kterou skrývá pod maskou a černým oblečením, a nehezkou minulostí protkanou násilím, krádežemi a zabíjením. Do ponurého života mu vstoupí jeho úplný opak a udělá mu z něj cestu za něčím hezčím, co ve svém životě dosud neměl šanci poznat. ✝️ ,,Nikdy,'' zasyčel. ,,Se nedotýkej mojí masky.'' I přes velké množství alkoholu v krvi, mi to zvládl říct srozumitelně a jasně. Najednou mým tělem prostoupil chlad a mně přišlo, že tahle stránka jeho osobnosti je ta nejhorší. Ta bezcitná, ta, která nezná meze. A já svěsila ramena a povzdechla si, protože jsem se najednou cítila hrozně malá. ,,Proč? Myslíš, že se tě budu bát?'' vyčtu mu to otázkou a v jeho očích se blýskne smutek. Podívá se jinam a zatne čelist, takže si můžu prohlídnout její ostře řezaný tvar. ,,Není to hezký, Maličká. Dokonce odporný. Každej den, když se bez tý masky vidím, bez oblečení a všeho... nemůžu uvěřit, že to jsem já. Dřív jsem měl na prstě jakoukoli holku, na kterou jsem si ukázal. Měl jsem sebevědomí, měl jsem se kurevsky rád. Teď trpím hořkou sebenenávistí a snažím se s tím vyrovnat. Ale kdybych to ukázal tobě, to malý sebevědomí, co mi ještě zůstalo a co mě dohnalo k tomu políbit tě a sahat na tebe a říkat ti všechny ty věci, by se úplně rozpadlo. Viděl bych v tvým pohledu odpor, viděl bych strach, znechucení, lítost... kombinace, který bych neunesl. Omlouvám se za to, že jsem tě vyděsil, ale přísahám, že nikdy nedopustím, aby se to stalo,'' řekl a pak se na mě zase zadíval. Tak moc si tím ubližoval. Tím, že si nedokázal připustit, že by ho mohl mít rád někdo víc. ✝️ Upozornění: V příběhu se vyskytuje mnoho násilí a vulgarismů. (13+) Příběh je inspirovaný pohádkou Kráska a zvíře. (fanfikce na Ha

Jamie Rogerové je už sedmnáct. Ještě nikdy nedostala pusu, nikdy neměla kluka. Jednou ji její kamarádka Harper vyprovokuje k tomu, aby s ní uzavřela sázku: do konce léta si musí Jamie najít kluka a vyspat se s ním, což ji neskutečně děsí, ale sázka je sázka. Jenže na scéně se objeví Will, který s tím absolutně nesouhlasí.

Už od malička snila o tom, že pojede do Bradavic. Když jí Lucinda o nich vyprávěla, představovala si sebe samu jak chodí po bradavických chodbách, sedává ve Velké síni s přáteli a na hodinách se učí všemožná kouzla. Jenže její původ jí znemožnil nastoupit v jedenácti letech. Černá magie, které její otec, lord Voldemort, propadl, jí ovšem koluje v žilách a při hněvu nad ní přebírá kontrolu. Proto nastupuje až ve svých čtrnácti letech, kdy si je Lucinda jistá, že se dokáže dostatečně kontrolovat, aby se neprozradila. Jenže nic není tak jednoduché. V Bradavicích se po víc jak sto letech znovu koná Turnaj tří kouzelnických škol a Annabeth zjišťuje, že ve škole není tak bezpečno, jak si ona i Lucinda myslely. První kniha trilogie Annabeth Raddle, která se odehrává pouze ve čtvrtém ročníku. Ne vše se shoduje s kánonem J. K. Rowlingové, přece jen je to Fanfikce.

Jak se James a Lily mohli dát dohromady? Jak Pobertové prožívali svůj poslední ročník? Jak vypadal jejich život po opuštění bezpečí, které jim poskytovaly Bradavice? To vše a mnohem více se dočtete v této povídce. UPOZORNĚNÍ: Pokud Ti je méně než 12 let, tak si tento příběh prosím schovej do wattpad knihovny a pár let počkej...

Nenávist mezi mudlovskou šmejdkou a čistokrevným kouzelníkem nikdy nebyla silnější. V průběhu šestého ročníku ovšem nastane zlom, díky kterému si dvě zbloudilé duše uvědomí, že být odlišný neznamená nic špatného. Draco a Hermiona ujdou dlouhý kus cesty a bude jen na nich, jestli mezi sebou najdou skutečné city, a nebo dopustí, aby se jejich na lži postavený vztah rozpadl v popel. |Korekce provedena do kapitoly 18. |Příběh není psán za účelem zisku. |Příběh se nedrží kánonu. #61 Fan Fikce (25.7.2016) #42 Fan Fikce (14.9.2017) ❤ #4 Fanfiction (22.9.2021)

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

TheMysteriousBoy: Jak se jmenuješ??? OnlyGirl: Neřeknu TheMysteriousBoy: Ale notaaaak... OnlyGirl: Ne TheMysteriousBoy: A jak ti mám teda říkat??? OnlyGirl: Tak já nevím, něco si vymysli TheMysteriousBoy: OK, tak Barbie OnlyGirl: ... 20.dubna 2017- #21 v kategorii Fan Fikce❤ 21.dubna 2017- #16 v kategorii Fan Fikce❤ 23.dubna 2017- #9 v kategorii Fan Fikce❤

Každý, kdo říká, jak je láska krásná, sladká, dokonalá, bezchybná a úžasná, tak nikdy opravdu nemiloval. Láska je krutá, zvrácená svině, v jejímž jméně zemřelo nespočet lidí, umírá za ní nespočet lidí právě v tuto chvíli a nespočet lidí kvůli ní ještě zemře. A přesto je právě láska to, po čem vášnivě touží každá živá bytost.

Tato story vysvětluje, že Vaďák umí bejt pěkně drsnej a zlej. Ale nechci aby tento příběh o něm ukazoval něco špatnýho. Jelikož já umím psát jenom horory tak to prostě musí být o něčem špatným. Vaďák je vrah. Před fanouškama ale ukazuje iluzi, kterou jim vytvořil. Hodný, milý, dokonce možná gentelmanský youtuber, ale pravda je zcela úplně jiná... Vadim si vždycky pozve domů jednu fanynku, které ale jakmile překročí práh jeho bytu promění ze života peklo. Co se ale stane, když si jednu nechá na dlouho a následně se do ní zamiluje? Ukázka: ,,Miloval jsem tě. Evo!! Do tebe jsem se zamiloval..."odmlčel se. Upřímně mi pohlédl do očí a... Tenhle kluk se snadno změní v démona.. Zajímá vás to? Tak čtěte.