„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

Měl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak snadné je ji zlomit, zničit, rozcupovat na kousky. Jenže jsem si neuvědomil, že i ta nejkřehčí růže má trny. Nečekal jsem to... chtěl... chtěl jsem ublížit jen tobě. Ty trny se mi však zaryly hluboko, hluboko do mého srdce a mě bolí každý nádech víc a víc...

Bujné vnady, chytrost, bystrost, důvtip... Nebo pouhá náhoda a donucení z matčiny strany, které ji přinutili se přihlásit na TU školu. Ne, ne! Není to škola. Je to TA škola. TA Raffaellova škola. "Nejlepší" škola v celém státě. Nejlepší je jen do okamžiku, kdy zjistíte, jaký budete mít v lichý týden rozvrh... TO ZJIŠTĚNÍ BYLO PRO ADELAIDE KANE, HLAVNÍ POSTAVU PŘÍBĚHU, ŠOKUJÍCÍ. A pro mě vlastně taky... (RPS Fanfikce) #1 V KATEGORII "love" - 1.7. 2020 #1 V KATEGORII "FRIENDS" - 18.3. 2020 #3 V KATEGORII Fanfikce - 19.3. 2019 #2 V KATEGORII Fanfikce - 24.9. 2018 #7 V KATEGORII Fanfikce - 9.5. 2018 #3 V KATEGORII Fanfikce - 10.3. 2018 100K přečtení - 22.8. 2018 300K přečtení - 9.9. 2019 400K přečtení - 23.8. 2020

Náš svět... Už od samého počátku je rozdělený na dvě poloviny. V tomto světě jsou dvě rasy démonů. Démoni dobra a zla. Ti dobří pomáhají lidem, a zlí je zabíjejí, avšak navzájem si ublížit nedokáží, až na pár výjimek, prokletých zbraní. A proto jsem se zrodil já... Já jediný mám schopnost zabíjet démony i lidi bez těchto zbraní. Ostatní ovládají mysl člověka, aby mu pomohli najít cestu, nebo ho shodit. Ve čtrnácti mne zavřeli do žaláře. Byl jsem moc silný na oba dva světy a mezi démony nastala panika, když zjistili, že někdo takový existuje. Pak jsem ale přišel na to, že jsem jediný démon, který pomocí lidské dívky, která mi vběhla do cesty, dokáže spasit náš svět od blížící se zkázy. Povede se to? Nebo náš svět rozplyne v prach?

Trojicu chlapcov by ani vo sne nenapadlo, čo sa môže vykľuť z nevinného plánu na vyhnutie sa školskému trestu. No neznámy čarovný predmet môže v rukách nezodpovedných tínedžerov spôsobiť mnoho problémov, medzi ktorými je aj neplánovaný výlet do budúcnosti. | Duševné vlastníctvo postáv patrí autorke J.K.Rowlingovej a duševné vlastníctvo prekladov názvov, miest, mien slovenským prekladateľom Harryho Pottera. Poviedka nevznikla za účelom finančného zisku. | © FANFICTION || 2017; prepis 2019 || Harry Potter

„Podívejte... se... na mne." Smaragdově zelené oči pohlédly do těch onyxových. „Máš její oči." ^^^ Severus Snape. Zlý učitel lektvarů? Prolhaný smrtijed? Nebo snad chlapec bezmezně milující dívku, u jenž neměl šanci? Tímto vlastně začíná Princův příběh. ^^^ Cover: sasanka13 Příběh: sasanka13 a JKR Postavy: JKR Na smrt Alana Rickmana. Výročí prvního roku jeho smrti. „After all this time?" „Always."

Zaprášená půda a hořící svíce, v jejímž světle se lesknou částečky čehosi třpytivého...čehosi...magického?

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

Všude problémy fanoušků , wattpadanů , stolů , dívek a podobně ..... Ale divný lidi nikoho nezajímají ? Přece jen , každý jsme nějakým způsobem divní všichni ...... Č. 54 V KATEGORII HUMOR #108 v Humor ( 25.7.16. ) #111 v Humor ( 26.7.16.) #107 v Humor ( 27.7.16) #96 v Humor (4.9.16)