Lidé o ní říkají, že je v lásce nestálá. Nejen v lásce. Filipa pláče a rozbíjí skleničky, a za chvíli zas září štěstím a nadšeně se vrhá do všeho, co jí život nabídne. Každý její krok je nepředvídatelný. Málokdo takový život vydrží. Milovat Filipu je divoká jízda pro každého, kdo to kdy zkusil. Dominik je jeden z nich. Rozhodne se vstoupit za Filipiny hranice a pokusit se o něco, co dosud nikdo nedokázal - pochopit. ~ Tohle ale není Filipin příběh. Je to mozaika všech jejích úhlů z pohledu lidí, kteří kdy zakusili tu divokou jízdu vedle člověka s poruchou osobnosti.

První krok k úspěchu je nebýt kluk.

Vláda chtěla stvořit geneticky dokonalou populaci, tak začala do lidí vkládat operační systémy robotů. Ten však nebyl dokonalý, takže místo napadení jen mysli, se program dostal i do těla. A jak tedy fungujeme? Ve dne pracujeme a v noci se musíme dobíjet, navíc si pamatujeme jen to, co vláda chce, abychom si pamatovali. #1 v kategorii Sci-fi #1 v kategorii Robot

Eddie je obyčejně neobyčejný chlapec, jehož největší vášní je malování, pivoňky, rodina a přátelství, ale také jeden hnědovlasý chlapec z kavárny, kterým to celé začalo. Protože Eddie viděl barvy. A rozuměl jim.

Somebody asked a little girl: -What would you like to be? =A cactus. -Why? =Not to be touch by anyone. Czech story (Anglicky synopse zde je z důvodu mně nepříjemného překladu do češtiny) Pro ty, kdo to potřebují vědět: #5 in Povídka (17.1.16)

Ve světě, kde má každý svoji spřízněnou duši, jsou chlapci Nate a Rory spojeni už od narození. Můžou spolu komunikovat pomocí zvláštního pouta, které jim umožňuje vidět, co si ten druhý napsal na kůži, jelikož se to objeví na jejich vlastní. Nate a Rory jsou velmi odlišní a často se neshodnou, avšak osud je opakovaně svede dohromady, což vytvoří silné přátelství, které vyvrcholí v něco, čemu ani jeden z nich nedokáže zabránit. únor 2017 - únor 2018

Jsme krásní, chytří, silní a šokující. Bezohlední, arogantní a zlí. Smutní, nemilovaní a ztracení. Jsme všechno, co milujeme, a všechno, co nenávidíme. Jsme generací trosek a lidí. Generací, které patří svět.

Havranem to začalo... „Něco ti povím, Zerene. Je mi sedmnáct. Mám tu strávit sedm dní. Jsem sedmá "Rapunzel", která se pokusí něco dokázat. A moje oblíbená pohádka je sedmero krkavců. Víš, co z toho plyne?" „Máš ráda číslo sedm?" „Že se jdu něčím fláknout po hlavě. Páč, to tu s tebou nevydržím!"

Při svých cestách narazím na všelijaké věci, ale ji jsem opravdu nečekal. Bledou dívku uprostřed jungle. Samotnou a vystrašenou.

Milovala jemnost sněhu, který se volně snášel k zledovatělému černému asfaltu. Přemýšlela nad světem a lidskou samotou. On však stále hledal sám sebe. Příběh o pravdě, přátelství a v neposlední řadě i o lásce a strachu.