„Co všechno bys byla ochotná udělat, aby se splnilo tvé největší přání?" Když mladý filozof Owen položí tuto otázku své kamarádce Lorelei, která je do něj už léta potají zamilovaná, sedmnáctiletá dívka s jistotou odpoví, že cokoliv. Jenže pak Owen zmizí a zůstane po něm jen jedna polaroidová fotografie a mapa Londýna. Lorelei následuje indicie, které jí zanechal. Na její neobvyklé pouti se k ní připojuje pouliční iluzionista, jehož kouzla jsou možná víc než jen obyčejné triky. Zatímco spolu řeší Owenovy hádanky na místech, která v ní probouzejí spousty dávno zapomenutých vzpomínek, pokouší se narovnat pokřivený vztah s matkou, jenž poznamenala rodinná tragédie. Ve víru kouzel a iluzí si Lorelei postupně začíná uvědomovat pravdu o své lásce k Owenovi a především o sobě samé.

První krok k úspěchu je nebýt kluk.

Skyler nesnáší kluky a má pro to své důvody. Radši si pustí do sluchátek hudbu, jde si zaběhat, nebo vymýšlí kanadské žertíky. Co když ji ale učitel do společného školního projektu přiřadí k Jayovi, jehož jedinou starostí je, jak jen pohledem svést každou holku? Tahle dvojice nepřinese nic dobrého. Nebo snad ano? 29.9.2016 #7 v kategorii humor 14.3.2017 #1 v kategorii humor Cover od @kaobka (18.8.2017)

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Vláda chtěla stvořit geneticky dokonalou populaci, tak začala do lidí vkládat operační systémy robotů. Ten však nebyl dokonalý, takže místo napadení jen mysli, se program dostal i do těla. A jak tedy fungujeme? Ve dne pracujeme a v noci se musíme dobíjet, navíc si pamatujeme jen to, co vláda chce, abychom si pamatovali. #1 v kategorii Sci-fi #1 v kategorii Robot

Eddie je obyčejně neobyčejný chlapec, jehož největší vášní je malování, pivoňky, rodina a přátelství, ale také jeden hnědovlasý chlapec z kavárny, kterým to celé začalo. Protože Eddie viděl barvy. A rozuměl jim.

Vzpomínáš si ještě vůbec? - - - - - - - - - - - - - Dokončeno @Amaenell ©2017

Ve světě, kde má každý svoji spřízněnou duši, jsou chlapci Nate a Rory spojeni už od narození. Můžou spolu komunikovat pomocí zvláštního pouta, které jim umožňuje vidět, co si ten druhý napsal na kůži, jelikož se to objeví na jejich vlastní. Nate a Rory jsou velmi odlišní a často se neshodnou, avšak osud je opakovaně svede dohromady, což vytvoří silné přátelství, které vyvrcholí v něco, čemu ani jeden z nich nedokáže zabránit. únor 2017 - únor 2018

Jsme krásní, chytří, silní a šokující. Bezohlední, arogantní a zlí. Smutní, nemilovaní a ztracení. Jsme všechno, co milujeme, a všechno, co nenávidíme. Jsme generací trosek a lidí. Generací, které patří svět.

Havranem to začalo... „Něco ti povím, Zerene. Je mi sedmnáct. Mám tu strávit sedm dní. Jsem sedmá "Rapunzel", která se pokusí něco dokázat. A moje oblíbená pohádka je sedmero krkavců. Víš, co z toho plyne?" „Máš ráda číslo sedm?" „Že se jdu něčím fláknout po hlavě. Páč, to tu s tebou nevydržím!"