Stojím v bílé chodbě. "Máme vězně, bude nám zpívat." Řezavě se smál jeden z mých kolegů. Trhl s paží vězně a otočil ho směrem k nám. Upíral na všechny naštvaný pohled, ale nejvíce naštvaný pohled upíral na mě. Věděla jsem proč, protože tato osoba je můj bratr.

PŘIPRAVUJE SE NOVÁ VERZE (původní kniha obsahuje chyby a nelogičnosti, berte to prosím na vědomí) Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Koneckonců je to jedno. I tak je vaše šance na přežití hluboko v mínusu. Sektory. Obrovská prostranství ohraničená vysokými kamennými zdmi. Každý je v něčem jiný, ale ve všech je skoro nemožné zůstat naživu. V jednom najdete les plný vlků, v jiném zase poušť s hady, v některém dokonce padají rampouchy z nebe. Vše začíná v táboře, v němž už od mala žijí dospívající děti, jež se dělí do čtyř skupin. Neví, co je za zdmi tábora, nezajímají se o to a celý život jsou nuceni poslouchat přísný řád. Já se společně s pár dalšími rozhodla jinak. „Nikdy nejsme sami. Lovci jsou blíž, než si myslíme." (31. 12. 2016 - 9. 8. 2017)

Trailer na adrese: https://www.youtube.com/watch?v=3Qm_RrlBU88 Co kdybyste se jednoho rána probudili a u Vás doma by bylo několik cizích lidí, kteří by Vás měli někam odvézt? A co kdyby je v tom Vaši rodiče podporovali? A Vy byste byli svázáni a odvezeni na místo, kde takových, jako jste Vy, jsou stovky? To se stalo jedenáctileté Fyn, která se zničeho nic ocitla ve škole, o které není nikde ani zmínka a která se specializuje na určitý typ vzdělání. Tresty jsou zde na denním pořádku, spousta studentů se nedožije své první zakázky a přátelství Vás může někdy stát i život... Katrinity a Bris Vyrazil ven a já ho následovala, přešli jsme plac, na kterém jsme toho rána všichni stáli a poté prošli kolem několika menších budov, které se ukázaly být tělocvičnami a posilovnami. Zastavili jsme, když mě dovedl až úplně dozadu, co nejdále od hlavní budovy, kde mi z výjevu, který se mi naskytl, spadla brada. Přede mnou se rozprostírala ohromná travnatá plocha, po které pobíhaly skupinky lidí, nebo jen stály v kruzích a napodobovaly své učitele. Scott si všiml mého tupě užaslého výrazu a usmál se. Poté si přede mě stoupl, roztáhl ruce a jakoby slavnostně pronesl: „Vítej na místě, kde necháš pot, krev a pravděpodobně svou lidskost."

„Jsi nula. Dokonce taková nula, že ani nedokážeš spáchat sebevraždu...." „Když jsem podle tebe taková nula, tak proč sem za mnou pořád chodíš?" přejede ho dívka zkoumavým pohledem. „Abych se mohl dívat, jak se ti to stále nedaří..." ušklíbne se chlapec a odejde z nemocničního pokoje pryč...

Tato kniha je o Faye Fox. O dívce, která zaplatila za svoji zvědavost a skončila na tak nehostinném místě, které se nazývá pasťák.

Jsem v blázinci. Rodiče nezvládali moje divné chováni. Jenže taky nechápou že to není moje vina,ale někoho jiného.TO ON ŘVE NE JÁ!!! Chci zpátky svůj život. Top v žebříčku horor: #8 - 15.4 2018 #7 - 3.5 2018 #3 - 8.5 2018

Pokračování prvního dílu Tati proč? Pokud jste nečetli první díl nebudete moc chápat některé kapitoly, proto doporučuji si přečíst ten první a poté tento. „Vážně sis myslela že se změnil?" zeptala se mě máma a já jen jemně přikývla se slzami v očích. „Myslela jsem, že už jsme všichni někde jinde." Šeptla jsem a podívala se na ni s uslzenými tvářemi. „Aspoň ti rodinná večeře otevřela oči, protože jednou násilník navždy násilník." Řekla pevně. „Neměla bych se tím zaobírat, ale vrtá mi to hlavou." Přiznala jsem. „Je to tvůj otec, vím že na něj budeš myslet, ale ublížil ti a měla bys myslet na to dobré." Snažila se změnit téma. „On není můj otec!" Zařvala jsem a utekla do pokoje. „Jak dlouho ještě budeš studovat?" Řekl svým opilým hlasem. „Ještě asi 10 let." Řekla jsem hrdě. „To budu platit ještě tak dlouho?!" Zamračil se a já nevěřila svým uším. „Jsi snad můj otec měl by ses podílet na mém vzdělání." Vykřikla jsme a v tom se zvedl. „Co? Chceš mě snad taky uhodit!" Zařvala jsem a dívala se mi do očí. Příběh podle skutečné události. Za gramatiku se omlouvám. Vyskytují se vulgarismy a násilí. Cover od úžasné @NikoSek01

„Maminko ty pláčeš? Něco tě bolí?" zeptám se mé matky, která má obličej schovaný v rukou. Jen se třese a brečí. „Ne zlatíčko nebolí mě nic" nuceně se usměje se slzami v očích. „Proč jste na sebe s tatínkem řvali?" zeptám se. „Neřvali jsme jen jsme si povídali" řekne smutně. „A proč říkal ty škaredá slova?" zeptám se. „Protože přišel naštvaný" usměje se na mě a vtáhne mě do objetí. „A mami? Co to znamená děvka?" zeptám se a maminka se na mě podívá šokovaně. „Zlatíčko to nesmíš říkat je to zlé oslovení" pousměje se. To jsem ještě byla malá, abych vše pochopila jenže teď vše chápu a nedokážu si odpustit, že jsem byla tak hloupá a nezjistila to dřív. Maminka brečela ve dne v noci a řvala bolestí to jsem si, ale jako malá nemyslela, že je to kvůli mého otce, který se o mě teď stará jako o princeznu. !!Mohou se vyskytovat gramatické chyby!!!