Mr. Ghost Mr. Right Ms. Ideal Jedna kniha, bouře a kousek té pravé duše. Co se tak muže stát, když se jednou rozhodnete si v poklidu přečíst svou oblíbenou knížku, hezky doma v teple, zatímco venku zuří nevídaná bouře? Dáte se podat? Dobře, tak já vám to povím...

„Všechno to začíná i končí ve tvé mysli. Čemu dáš možnost ovládnout tě, to tě ovládat bude, pokud to dovolíš..." Člověk by nikdy neměl být vězněm své vlastní minulosti. Ta by měla být spíš lekcí, než doživotním trestem. Jenomže je těžké držet se toho, když vám lidé i okolí, v němž se nacházíte, neustálé připomínají, čím jste byli a čeho jste se dopustili. Své o tom ví i Draco Malfoy, usvědčený smrtijed, který si musí z donucení Britského ministerstva kouzel dokončit vzdělání na Bradavické škole. Musí strávit deset měsíců v místě, na které má sice i dobré vzpomínky, ale ty špatné stejně převládají. Musí žít bok po boku s lidmi, kteří jím opovrhují a které nenávidí skoro tak vášnivě, jako oni jeho. Jenomže nakonec to nemusí být až tak špatné... Ne, pokud má dostatečné odreagování v podobě členky Zlatého tria, která mu změní život způsobem, který nepředvídal a neočekával. Jenomže to nejlepší vždycky přichází odnikud a zcela nečekaně. „Potřebuje vedle sebe někoho, kdo uvidí všechno to špatné a zlé v něm, a i přesto bude chtít zůstat." *** Nejedná se o mně tolik vlastní dlouhou parodiokomedii. Mělo by jít o krátkou kapitolovku o jednom životem zlomeném blonďákovi. Mělo by. Uvidíme, co z toho nakonec vyleze. Doufám, že se vám bude povídka líbit a nápad, který mám v hlavě už řádku měsíců, taky. *** Duševní vlastnictví postav (mimo mnou vytvořených) a prostředí ze světa Harryho Pottera náleží nepřekonatelné J. K. Rowlingové. Z povídky mi neplyne žádný zisk.

Upírám zrak k zářivým jiskřičkám v jeho půlnočně modrých očích. Vím, že umírám. Už se nebráním. Možná bych měla, ale prostě v sobě už nenacházím žádnou sílu. Chtěla bych mu říct, jak moc to bolí. Ne umírání. Ale zrada. Umírám a vím, že není správné vinit ho za to. Vždyť je to jeho práce. Ušlechtilá práce. A přesto bych křičela. Ovšem vše se pomalu ztrácí a já upadám do temnoty. Jeho pohled je uklidňující. Tak nevinný. Miluji jiskřičky, které už nikdy víc nespatřím. Miluji je víc než to, co mi právě berou. Nikdy jsem se nezměnila z bezmocné na mocnou. Nikdy jsem nezískala to, po čem jsem toužila. Měla jsem všechno a nic. Málo a mnoho. Měla jsem jeho a přitom ztrácela sebe. Kousek po kousku. Den za dnem. Jmenuji se Annabaena, jsem bezmocná a můj příběh začal, když mě zabil chlapec s půlnočníma očima. Cover by :@Hobitko <3

Obyčejně zemřete, když vás pokouše vlkodlak ve zvířecí formě, a to ať už jste člověk nebo upír. Takhle měla před 5 lety dopadnout i Kaila Rodgersová, která se jako upírka už narodila. Tehdy, když ještě měla klidný život mladé upírky, ve svých 13 letech plánovala poklidnou budoucnost, jenže to se jí pravděpodobně pořádně nikdy nevyplní. Největší chyba, jakou mohla v životě udělat, bylo jít se krmit ven při úplňku a dostat do toho své rodiče. Od té chvíle si to dává za vinu, i když je všeobecně známo, že se vlkodlaci při úplňku nezdržují v obydlených oblastech. V ten den to však bylo zřejmě jiné a Kaila o své rodiče přišla. Měla zemřít i ona. Jenže byla zachráněna vlkodlakem. Nyní jí je už 18 let a ty nejhorší věci má za sebou. Teď se však její život začíná ubírat jiným směrem. Čím více se však po pěti letech od přeměny snaží dostat svoji druhou stránku pod kontrolu, tím více se její život blíží k nebezpečí.

Přijde mi to jako věčnost, co se můj život řídí slovem „normální". Žiji obyčejný život klasické teenagerky, můj dar měl i spolu s minulostí upadnout v zapomnění, ale nejde to. Snažím se, vzpírám se...je to zbytečné, začínám šílet. Věci se zkomplikují až moc rychle....Stopařka se vrací. Pokračování příběhu Stopařka :3 Nejlepší dosažené umístění v žebříčku fantasy #2