"Láska je blbost, ne vlastně je to neexistující blbost" "To co říkáš je blbost, láska je na každým kroku" "A já ti to dokážu"

Jax si dávno zvykl, že život není fér. Ve škole je terčem posměchu, doma skrývá své skutečné já a budoucnost vidí jen jako nekonečnou řadu dalších dnů, které musí nějak přežít. Pak potká jeho. Poprvé má pocit, že by mohl být šťastný. Poprvé věří, že existuje člověk, který ho dokáže přijmout přesně takového, jaký je. Jenže některé lásky přicházejí ve špatný čas. Když se muž, do kterého se zamiloval, zaplete do nebezpečné hry plné násilí, tajemství a lidí, kteří nikdy neodpouštějí, Jax stojí před rozhodnutím, které mu může změnit celý život. Nebo ho o něj připravit. Příběh o první lásce, odvaze, obětech a o tom, že některé city jsou silnější než strach. I když za ně člověk musí zaplatit tu nejvyšší cenu.

„Skrývala v sobě mnohem větší bolest, než jsem si myslela." Short Story 29.10. 2016- #5 v kategorii povídka

Roxanne Saephan. Dívka, jejíž útěchou se staly rudé kapky krve. RAINBOW SUICIDES je série několika ShortStories, z nichž každá pojednává o jedné duševní, mentální, nebo psychické poruše, případně jiném problému tohoto rázu. Každá kniha popisuje pocity jedné z dívek. A každá kniha končí smrtí.

!ALOHOMORA! Já... patologický knihomol...vás provedu 50 důležitými důvody, proč je dobré být knihomol! * FAKTA * PROBLÉMY * VŠICHNI RAČTE VSTOUPIT * FAKTA A DŮVODY V PŘÍBĚHU * VELKÁ CITLIVOST KE KNIHÁM!

Problémy Wattpaďanů nebo-li pocity, věty nebo myšlenky, které alespoň jednou za svůj Wattpad život vyslovíte. *Přísně zakázáno pro lidi bez smyslu pro humor a dávky nadhledu* #1. v Náhodně-(24. 4.)

Rachel Carter. Dívka, jež chtěla být prostě krásná. RAINBOW SUICIDES je série několika ShortStories, z nichž každá pojednává o jedné duševní, mentální, nebo psychické poruše, případně jiném problému tohoto rázu. Každá kniha popisuje pocity jedné z dívek. A každá kniha končí smrtí.

"Marcusi? Potřebuji s tebou mluvit." šeptla jsem svému příteli. "Ale rychle, potřebuju další dávku, mám absťák." zamračeně se na mě podíval. "No, jde o to, že.. že sis nedal pozor!" lehce jsem křikla, dělalo mi problém mi vyslovit, že jsem těhotná. "Co?!" zdvihl obočí a ukázal na zápěstí, že nemá čas. Chtěl odejít. "Ne! Počkej, Marcusi," chytla jsem ho za silnou paži. "Čekáme miminko!" radostně jsem mu oznámila. "Ty děvko, s kým jsi zase šu*ala?!" křikl na mě a já zraněně šeptla: "Je tvoje. Marcusi, copak nejsi rád? Jsem těhotná! S tebou!" a chystala jsem se ho obejmout, ale on mě odstrčil a odešel. Nechal mě tu samotnou. S jeho dítětem. Už se nikdy nevrátil. Jsem sama. Nikoho už nemám. - ©2015