Krátka, původně soutěžní povídka zasazená do budoucnosti, konkrétně do 4. světové války. Povídka s jasným poselstvím... "Emoce jsou ilegální. Usmějte, přijde vám varování. Pobrečte si, zavřou vás. Mezi roboty a lidmi už není zas takový rozdíl."

Azgedská lovkyně Reia byla zrozená v Ledových pustinách ošlehanými vyjícími vichry sněhových bouří. Její ostrý jazyk od ní odhání lidi, avšak její jediná kamarádka Ontari je pro ní vším. Je hrdá na svůj klan a vzhlíží ke královně Azgedy. Jednoho dne ji život podkopne nohy. Po rvačce s jedním ze Skaikru ji lidé z Archy zajmou a drží jako rukojmí. Jako ostatní z Azgedy Skaikru z celého srdce nenávidí, avšak během jejího zajetí poznává pozůstalé ze stovky a její předsudky se začínají rozpadat. Je vržena do války Skaikru proti Trikru, k tomu se musí oba klany spojit a bojovat proti Mount Weather a Reia musí učinit tu nejtěžší volbu ve svém životě. Příběh se odehrává během 2. série seriálu. Děj seriálu jsem trochu pozměnila a objeví se i postavy ze 3. série.

Vláda chtěla stvořit geneticky dokonalou populaci, tak začala do lidí vkládat operační systémy robotů. Ten však nebyl dokonalý, takže místo napadení jen mysli, se program dostal i do těla. A jak tedy fungujeme? Ve dne pracujeme a v noci se musíme dobíjet, navíc si pamatujeme jen to, co vláda chce, abychom si pamatovali. #1 v kategorii Sci-fi #1 v kategorii Robot

Kdo říkal, že jsou nám filmy, komiksy a seriály se zombie tématikou k ničemu? Svět se změnil. A my musíme také. Žádné city, žádné slitování, žádné druhé šance. Chceme jen jednu věc... Přežít. Příběh plný krve, vulgarismu a zvrhlosti. Slabší povahy nečíst. #20th in Horor ♥ Just survive somehow. ©anctx_ 2016

Přežít jen sama se sebou a s těmi otravnými myšlenkami v mé hlavě je i pro mě problém. V mysli se mi odehrává celý můj život a nevím pořádně, jak se s tím mám vypořádat. Nezvládnu to. Ne sama. Naštěstí mám tebe. Jen s tebou dokážu neuvěřitelné věci. Co by se stalo kdybych o tebe přišla Vlčice? Přišla jsem už o tolik věcí. O otce, který pro mě znamenal tolik, ale já pro něj nejspíš ne. O život, který mě zabezpečoval. Teď nemám ani místo na spaní, kde bych se nebála. Pronásledují mě. Ničí mi možnosti a snahy o normální život. Čím jsem si to zasloužila, to nemám tušení. Třeba na to jednou přijdu... #Příběh může obsahovat vulgarismy, hodně slangu, argotu a gramatické chyby#

Píše se rok 2160. Na Zemi vládne nechvalně známá organizace zvaná Corgos, jejíž velitel a krutovládce Darius má pod palcem celý Pollis, hlavní město, které je opklopeno vysokým počtem slumů. Jen málo odvážlivců se dosud odvážilo Corgoďanům vzepřít. Mezi ně patří i malá skupinka elitních rebelů, pocházející z jednoho ze slumů, nesoucí název Oblast 14. Jak se dokáží vypořádat s bezprávím a krutovládou? Dokáží si vybojovat zpět svou ztracenou svobodu?

Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Definice slova "dívka" Citlivá chichotající se stvoření, která jsou schopná během 1 sekundy se změnit na vraždící a zuřivá monstra

Vše to začíná hádkou a končí svatbou. Ale opravdu v to věříte? Každý příběh nemusí být jako pohádka. A tento příběh není výjimka.

Když vejdu do baru , hned si ho všimnu a on mě .Ale nebude to láska čistá a něžná.❤