Dříve jsem si myslel, že je láska krásna, ale pak jsem se zamiloval do tebe. Bylo to všechno, jenom ne krásné.

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

Pierre Beaulieu by se se svou lakotou, sobectvím a uměním vytvářet si předsudky mohl jako horký favorit účastnit soutěží, kdyby však splňoval nepsané pravidlo být živý. Není to tak dávno, co zemřel, a rozhodl se vše změnit. Jak se člověk ale jen napravuje ze záhrobí? ~ Krátká humorná povídka ze "života" zesnulého francouzského malíře Pierra, který si ze všeho nejvíc přál být nezapomenut jako zlý člověk. Nechť mu v tom tato kniha aspoň trochu dopomůže.

Když jsi mi oznámil, že sis našel známost, snažila jsem se ti to přát. Opravdu. Nemohla jsem však přestat žárlit. Pořád jsi byl jen s ní, a když náhodou ne, mluvil jsi o ní. Byl jsi na ní dočista závislý, víš? A závislostí by se měl člověk zbavovat. Psáno formou drabble - části mají vždy přesně 100 slov.

Will a Zara prožívají poslední den. Poslední den života. Zara má rakovinu a zbývá jí pár nádechů před tím, než její srdce přestane bít. Oba dva tento den hodlají strávit co nejlépe, protože stres by smrt jen přiblížil. ,,Co s ní bude?!" zakřičí psychicky zničený Will mezi vzlyky. Nikdo mu neodpovídá, jen zavírají sanitku a odjíždí. Starají se o ni, snaží se ji udržet naživu, ale podle jejich výrazů v obličejích je to marné. Blonďák se beze slov posadí na jedno ze sedátek a s obličejem v dlaních doufá, že jeho drahá polovička přežije. Je mu jedno, že jí zbývá pár hodin. Chce ji naposledy slyšet, vidět její krásné modré oči, naposledy ji políbit. ⚠️Příběh psaný mým mladším já, jsou v něm nesmysly, ale na památku si ho tu nechávám

Nechci ti nějak nahlas říct, že to co se stalo je tvá vina. Ale ano, kdyby sis toho chlapa domů nevzala, byla bych pořád ta holčička s úsměvem na tváři. To sis snad nevšimla jak se teď chovám? . Bože mami, myslela jsem si že ty si ta která mi má pomáhat. Kdyby ses nezbláznila a neměla svůj volejbalový tým, všímala by sis toho jak se ke mně chová. Mám už jen žiletku na mém zápěstí a tenhle dopis co jsem ti napsala na rozloučenou.

Pohlédla jsem na Larryho. Rty měl pootevřené a jeho oči mě propalovaly. Atmosféra mezi námi pomaličku houstla a já nevěděla, zda je to dobře či špatně, a mělo by to vůbec něco znamenat? „Proč jsi ji nechala potopit?" zabručel Larry dotčeně a s hlubokým nádechem šel pod vodu vylovit whisky, ležící přede mnou. Odplavala jsem. Čím blíž byl ten člověk, tím víc jsem potřebovala být já dál. Story&cover by StefSkurkova. Jednodílovka. Všechna práva na motiv, téma, postavy a dílo vyhrazena. © Stéf Skurková 2016

BOY x BOY Možná to zní absurdně, ale všechno to začalo mrtvým křečkem... |krátké kapitoly|

Zhluboka jsem se nadechl čerstvého podzimního vzduchu. Ponurá a mystická vůně mokrého, zmačkaného listí poletujícího v dešti byla mou oblíbenou. Toto je začátek mého epilogu. ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. © All Rights Reserved | zzirque 2017

Krátké povídky, které vznikly spolu s tokem času. První z povídek byla oceněna cenou Alexandry Berkové 2018.