Musíme se smířit s tím, že občas prostě něco ztratíme. Ať už je to oblíbená věc, milovaná osoba... Nejtěžší je na to zapomenout. Jde to vůbec? Zapomenout na něco, co jste milovali? A možná stále milujete? Byli by jste ochotni za ni dát život, ale jediné, co můžete udělat je sledovat, jak vám mizí před očima. Pocit beznaděje je vždy nejhorší... (Gee 17, Frank 16)

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Krátké parodie na nejčastější klišé v nejrůznějších fan fikcích, které na Wattpadu můžete najít. Připravte se na Mary Sue hrdinky, charaktery bez charakteru, hloupé zápletky a v horším případě pasáže, které vám podezřele připomenou části vašeho vlastního příběhu...