Chloe byla spokojená se svým životem, dokud jí a jejím dvěma bratrům rodiče neoznámili, že se budou stěhovat. Chloe se nikdy nezajímala o přátelství nebo lásku. Vždy jí stačili její milované knihy a bratři. Všechno se ale změní, když jí do života vtrhne energická kamarádka, které slovo nuda nic neříká. Ale hlavně se objeví on... Ten díky němuž už nic není jako předtím. --- „Oba to pochopí, uvidíš. Chloe, prosím, dej mi šanci." Zašeptal a vzal mě za ruku. Podívala jsem se do těch krásných zelených očí plných naděje a přemýšlela, co mám říct. Opravdu jsem chtěla říct ano, ale není to dobrý nápad. Taky jsem ale nechtěla říct ne, protože jsem věděla, že ho to zlomí a to jsem nechtěla. „Proč?" vyrazila jsem ze sebe. Nechápavě zamrkal a pravděpodobně přemýšlel, o čem to mluvím. „Proč chceš šanci. Vždyť nechodíš s holkami, tak proč já?" zeptala jsem se. ...

-Hned, jak se naše rty spojily, jsem věděla, že to bude navždy. Zapadli jsme do sebe jako puzzle, jako dva stejné kousíčky, které kdysi někdo zlomil.- *17# v kategorii Romance- 29.4. 2018*

Byla jsem na útěku, který se mi moc nezdařil. Teď jsem zajatá v cizí smečce mezi nepřátelskými lukoi. Obklopená pedantně upletenou pavučinou lží, přes kterou nemůžu vidět pravdu. Tolik tajemství obklopuje všechno a každého kolem mě. Jenže co když pravda je jen další dobře vymyšlená lež, která mě má držet od skutečné pravdy kdo doopravdy jsem. Velké díky paří @Nikol_Seven za korekci.

Mít všechno někdy znamená mít úplné nic. Oba dva vyrůstali ve zdánlivě dokonalých rodinách, kterým nic nechybělo. Ovšem za tou maskou štěstí tiše podřimuje dlouhé roky skrývaná bolest, která se každým dnem pomalu ale jistě probouzí k životu...

Vzhledem k limitu kapitol (200) nacházíte zde pokračování I want you. Rovnou i zde, chci poděkovat, že předchozí knížka se dopracovala k první pozici, v sekci FF... Nečekala bych to! A je to naprosto úžasný pocit!!! Ti, co neznají předchozí knihu,nebudou mít z této nic. Takže vás s radostí odkážu na původní knížku:) A abych nevyšla ze cviku a nemořila se tu s popisem tak; ctrl+c/v ********************************************************************* V obou dlaních mi sevřel zadek a tím mě donutil na špičky. "Já ale neřekla, že chci, abys mi naplácal." "A nechceš?" "Copak zlobím? Zasloužím si to?" "Zasloužíš si víc věcí." "Jako například?" "Měl pravdu, co jsi tady... Potřebovala bys to, nebo ne?" "Poslouchal jsi nás?" "Sledoval jsem ho. Už mě totiž sere a jestli se tě znovu dotkne, tak nedopadne dobře." "Taky se mě teď dotýkáš a není to styl doteků, jaký má být mezi sourozenci." "Ale my nejsme sourozenci..." Zasmál se mi do rtů. //////////////////////////////////////////////////////////////////////////// Myslím, že házet to úplně do sekce "pro dospělé" není potřeba. Samozřejmě, pokud bude někdo nějak pohoršený, tak ať přestane číst :o) Nemám tušení, jakže se to tady píše, 13+? Nebo tak nějak... Předem říkám, nečekejte nic převratného - ve všech směrech =D -, ale pro sichr to sem píšu... :o)

Před nějakou dobu, padl návrh, na povídky se Zaynem, které by byly, uhm, poněkud jiné, než slaďárny, kterých ode mě máte spoustu... Myslím, že i toto bude ve výsledku slaďárna, ale já jinak zjevně psát neumím... A doposud, jsem se nenaučila psát obsahy - myslím, že se to už ani nenaučím :o) Ale aspoň nějaká, velmi chabá informace: "Daddy" povídek, tu je plno... Ano, je to něco na tento způsob, ale doufám, že vás toto bude bavit! Třeba to bude v něčem jiné, nebo možná stejné, kdo ví... :o) VAROVÁNÍ - nemyslím si, že je nutné to házet do sekce - pro dospělé - ALE! Pokud bude příběh někoho pohoršovat, či něco podobného, ať jej přestane číst a neřeší jej! :o) - vulgarismy, nadávky etc...

Audrey Peytonová je normální devatenáctiletá dívka, které jedna cesta přes park obrátí život vzhůru nohama. Setkává se s tajemným Nathanem, který tvrdí, že je vlkodlak a že ona se brzy stane jedním z nich. To není zase tak časté, jelikož každý člověk má v sobě určitý podíl vlčí krve a záleží, zda se z Vás vlkodlak stane, nebo ne. Po dlouhém přemlouvání je Audrey vytržena ze svého dosavadního života a odvezena do Wolf's Lotu, kde se setkává se svou budoucí smečkou a jejími členy. Hned po první proměně je všem naprosto jasné, že dívka je unikátní a naprosto jiná než všechno, co znali. Její vyrovnaný poměr vlčí a lidské krve z ní dělá vlkodlaka s obrovským potenciálem a to ve všem. I kvůli tomu a pozornosti Nathana, si ale udělá nepřátele, kteří se jí budou snažit zbavit... Jedná se o první díl ze tří o mladé vlkodlačici Audrey, terá se snaží popasovat se se svým novým životem jak nejlépe to je půjde. Budu velice ráda za všechny vaše komentáře a názory :) Katrinity 10.4.2016 - #7 ve Vlkodlaci 17.5.2016 - #1 ve Vlkodlaci!!! - strašně moc Vám všem děkuji :)

Ahoj jmenuju se Angie je mi 17 let a měla jsem úplně normální život než se stala jedna nehoda která mi změnila život Upozorňuji každý někdy začínal a yep tohle je můj první příběh takže je špatnej 😂 ✓- opravený děj + pravopis

Upír, který byl před námi, na prostředním trůnu se postavil. Bylo to tu už několik let staré. Možná staletí. On sám, ještě se dvěma kteří seděli na ostatních dvou trůnech, vypadal na hodně let. I když byli nádherní, cítila jsem, že nebudou mladí. Ten prostřední měl černé vlasy, sepnuté do culíku, a bílou, spíše šedší až průhlednou, pleť. Jeho rudé oči nás sledovaly. Vypadal mocně a důstojně, i když jeho výraz ukazoval dětskou radostnou tvářičku, jako když malé děcko dostane hračku. To se díval takhle na nás? Ano, takže oni nás berou jako nějaké hračky? Ten na levo měl hnědé dlouhé vlasy, se stejnými rudými oči. Neprohlížel si nás, ale měl nepřítomný výraz, který vypovídal, že by tu nejradši nebyl. Já bych tu taky nechtěla být. Z nich mi byl asi nejsympatičtější, protože se netvářil jako ten prostřední a ten poslední. Poslední z nich byl blonďák. Byl z nich asi na pohled nejzamračenější. Jeho rudé oči, které byly plné nenávisti, nás probodávaly. Spíše mě. Pod jeho pohledem jsem se zachvěla a chytla se pevně otcovy ledové ruky. Stisk mi oplatil ale v menším podání. Už tak mi srdce bouchalo o závod a on mi moc nepomáhal ke zpomalení. Blondýna z prava od sloupu zavrčela. Její tvářička byla tak andělská, ale ty její rudé oči byli plné nenávisti. Třásla jsem se strachem a Violet mě pevně objala okolo ramen. Byla jsem ji za to vděčná. ,,Cae... Buď zdvořilý..." Promluvil vážně a přísně k blonďákovi ten ve prostřed. ,,Vítej příteli! Taková doba!" Jeho hlas se náhle změnil přátelský a ochotný a směřoval ke otci. Ozvěna se několikrát po sobě nesla a on pomalu sestupoval schody. Náhle jsem si všechno uvědomila. Stojím před vládci upířího světa a čekám na rozsudek, který mě může stát život.