Parker Black. Lydia Lorenz. Jeden krůček mezi láskou a nenávistí. #1 in teenfikce - 20. 04. 2017 #3 in teenfikce - 04. 03. 2017 original story: _levya_

[PROBÍHÁ KOREKCE] Kniha se přepisuje. Budou přidané postavy a upravená CELÁ dějová linie! Nemusíte hlásit neustálé chyby, příběh bude nahrazen novým! Jediné, co je kdy dělilo, byla vzdálenost od stolu ke stolu necelých padesát metrů a z poloviny vypité karamelové frapuccino. Byl jako zavřená kniha, ovšem... ta jeho v ruce byla jako obvykle otevřená a holce, která seděla vždy naproti, nevěnoval nikdy ani jeden pohled. Dokonalý cover od autorky: @feel46 1K reads - 20.10.2016❤ 10K reads - 25.1.2017❤ 50K reads - 28.2.2017❤ 100K reads - 5.4.2017❤ 500K reads - 27.10.2017❤ 30.7.2016 - 3.6.2017

Myslel jsem na tebe v noci, když jsem tupě pozoroval měsíc. Myslel jsem na tebe přes den, kdy nás osvětlovalo slunce. Myslel jsem na tebe od té doby, co jsem uviděl tvé vlasy.

Kapky deště bubnovaly o střechy domů, a také o deštníky lidí procházejících okolo mě. Podrážky bot šlapaly do kaluží a rozstříkávaly vodu všude okolo. Nedívala jsem se před sebe. Měla jsem v uších sluchátka, a tak jsem byla příliš zaneprázdněná. A pak se to stalo. Narazila jsem do něčeho měkkého a teplého. Naivně jsem si myslela, že to byl sen a tohle je má postel. Když se ode mě teplo odlepilo, uviděla jsem kluka. Nechoď pryč moje teplo! Chtěla jsem zavolat, ale kluk neodešel . Zato na mě promluvil. Pomalu jsem si sundala sluchátka a omluvila se. ,,To nevadí, dáš mi tvoje číso?" Zeptá se mě. Vážně chce moje číslo? Číslo té nejvíc trapné,ironické a vůbec holky s blé obličejem?

Příběh o dvou stejných duších, které mají zkrátka jen rozdílné vzhledy. Jenže lidské předsudky jsou příliš silné, a když se dva lidé s naprosto odlišným původem rozhodnou chodit ruku v ruce, bezděky si musí prosazovat, že na to mají právo. ©2016 All rights reserved | @Terectioncandy | Short story | 13+

BY YOURNELLIS❤Jmenuju se Cassie, je mi sedmnáct a jsem obyčejná středoškolačka. I když ostatní si myslí opak. Ani neví, jak se jmenuju, ale názor si na mě udělali. Nejsem nějaká primadóna, která nosí umělé řasy, ale miluju černou rtěnku na rtech. A to je další důvod, proč si o mně ostatní myslí, že jsem divná. Škola, na které už 2 roky studuju, je hodně podobná školám z amerických filmů. Máme fotbalový tým - spoustu fotbalistů, kteří randí s královnami krásy, hodně vědeckých talentů, skateboarditů, hudebníků a výtvarníku. V tomto oboru -výtvarnictví - se cítím nejlépe. Až do doby, kdy do naší třídy přijde namyšlenej fotbalista. Znám ho jen z vyprávění - jmenuje se Jason a údajné chodí s Misty, naší královnou krásy No.1.

Benny: Našel jsem tvůj deník. Jennifer: Ježíši. Četl jsi ho? Benny: Pár stránek jo. Jennifer: A sakra. Benny: Calvin to ví? *** Je to obyčejná náhoda a zapomenutý deník, co je svede dohromady. Dva lidé, kteří nikdy nebyli víc než spolužáci, jenž se sotva pozdravili, začnou zničehonic objevovat jeden druhého. Ale jak to může skončit, když se ani po čtyřech letech v jedné třídě vlastně vůbec neznají? © Stéf Skurková 2016. Cover & story by StefSkurkova. Všechna práva na příběh vyhrazena. Kopírování příběhu, coveru, hlavních témat či motivů trestám nahlášením. Nejlepší umístění: #16 in Teen fikce - 6.2.2016 #12 in Teen fikce - 8.2.2016 #6 in Teen fikce - 18.2.2016 #4 in Teen fikce - 8.4.2016 (DĚKUJU!!!❤)