Nemůžu uvěřit tomu co mi udělal, hrozně mě to bolelo u srdce. Nestála jsem o jeho omluvu na tož pak ho ještě vidět. V tu chvíli jsem potřebovala někoho komu se můžu vyplakat a vyzpovídat se. Jak to dopadne se dozvíte v příběhu 😏 FF - Marcus & Martinus ❤Lůca ❤

?„I want only one dance...with you." ?„Don't you remember? You hate me." ?„It was Martinus. Not me!" ?„Good joke, honey."

Jsem Marcus Gunnarsen, je mi 15 a studuju v Oslu. Žiju život jako každý normální tenager, dokuď jo neuvidím v nákupním centru. Byl úplně stejný...

,,Miriam, tell me something... Tell me what happened? I need to know it..." ,,I can't... It's so hard... Because... If I tell to you, you'll hate me..."

#1 fanfikce - 14. 8. 18 🙊💖 Vždy jsem si myslela, že jsi mě pozoroval s nezájmem v očích. Možná to bylo tím, že jsem do té doby nevěděla, co to vlastně láska je. Až ty jsi mě naučil, co všechno tento složitý cit obnáší a dal jsi mi pocit, že bych pro někoho mohla znamemat i něco víc. Ale jak jsem již řekla, láska je složitý cit... °v příběhu se objevují vulgarismy, alkohol a drogy° · za úžasný cover děkuju skvělé @morelika · ❤

Dokončeno ~předem omlouvám se za chyby ale když jsem to psala taak mi bylo nějak 11 tak nějak 🤨. Díky za pochopení 💕 Doufám že se bude líbit 💘

M&M

~ Odesláno ~ Doručeno ~ Zobrazeno *TEXTING*

Není lehké najít svou vlastní identitu. Marcus si už od čtrnácti let o sobě myslí, že je spíše na kluky. Je o tom přesvědčen. Avšak nikdy mu vztah nevydržel déle než dva měsíce. Po rozchodu s devatenácti letým mužem Davidem si potřebuje provětrat hlavu a uspořádat myšlenky. Přihlásí se proto jako vedoucí na letní tábor. Jestli si však myslel, že na všechny své starosti zapomene, mýlil se. Právě tam, mezi spoustou drzých puberťáků, potká kluka jménem Samuel a seznámí se milou dívkou Heily. Ta se mu sama nabídne pomoc mu s jeho problémy. Všechno se ale změní ve chvíli, kdy si Marcus uvědomí, že není plně schopen rozeznat jednotlivé pocity, které cítí k dívkám a které k chlapcům. Pomalu si uvědomuje, že si svou identitou vůbec není jistý tak, jako dřív...

Psaly se Vánoce roku 2020 a jedna na kost zmrzlá slečna se světle hnědými, matnými vlasy jako káva s mlékem a zeleno-hnědými oči šla do kavárny,kde se jí od toho momentu,od těch dvou hodin ráno,začal psát nový život,což ještě sama netušila. Možná,že by si nakonec vybrala úplně jinou kavárnu na druhém konci státu a nebo taky ne. Možná se jí něco stalo a nebo taky ne. Možná to dopadlo dobře a nebo taky ne.