John Watson a Sherlock Holmes jsou spolubydlící na universitě. Co ale John nevěděl je , že Sherlock bere drogy.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

"Čokoládu nejím, pane Wonko. Už jen z toho přesvědčení, že když ji ochutnám podruhé, tak nebude stejně tak dobrá." Dříve než pan Wonka našel svůj první šedý vlas, mnohem dříve než zavřel svou továrnu a své srdce, byl tu jeden člověk, který dokázal nemožné. Dokázal rozumět tomuto muži. Vysoké cíle a snaha odstranit trauma z dětství vede k záhubě? Co dokáže zničit člověka více než život opíjený čokoládou? !Tento příběh je rozhodně jedna z mých srdcových záležitostí, ale jediná část, s kterou jsem spokojená je maximálně tak ta první. :D Takže tento příběh tu nechávám pro ty, kteří jsou fanoušci, ale hned jak začnou dvou měsíční prázdniny, tak příběh přepíšu a možná i dopíšu. Děkuji za pochopení. !

Měl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak snadné je ji zlomit, zničit, rozcupovat na kousky. Jenže jsem si neuvědomil, že i ta nejkřehčí růže má trny. Nečekal jsem to... chtěl... chtěl jsem ublížit jen tobě. Ty trny se mi však zaryly hluboko, hluboko do mého srdce a mě bolí každý nádech víc a víc...

Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE

Nastoupit na střední školu za opačné pohlaví? Že vám to přijde šílené? Ovšem. Avšak ne naší hlavní postavě Aiovi, který tento geniální nápad úplně sám vymyslel. Odkud se v jeho hlavě vzal, to už je ve hvězdách stejně, jako setkání s jeho novým spolužákem Ranmaruem.

Fallout. S poníky! Děj se odehrává v alternativní budoucnosti, jeden poník se musí naučit přežít se zbraněmi v pustnině s otráveným vzduchem... a možná i s pomocí přátel, které pozná na své cestě, bude muset přinést nové světlo do temnoty post-apokalyptické Equestrie. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- -Originál: http://www.equestriadaily.com/2011/04/story-fallout-equestria.html -Můj blog: http://applefactorybee.blog.cz/

Co se stane když ho popadne hlad?

Z Naruta se před pěti měsíci stal úplně jiný člověk. Z ničeho nic se přestal smát, vtipkovat, do všeho se vrhat po hlavě, přestal být hyperaktivní a už se neřídil tím, co mu říkalo srdce. Tenhle nový Naruto je chladný, bez emocí, nelítostný, sarkastický a zlý. Jeho kamarádi pro něj přestali existovat, stal se z něj samotář. Co se stalo, co Naruta tak radikálně změnilo? To bude muset zjistit Sasuke, který se po zabití svého bratra vrací do Konohy.