„nikto sa nezaujíma. sú to len pretvárky" „ale ja chcem pomôcť." „je neskoro." usmial sa s neprítomným výrazom v tvári a zahasil jeho poslednú cigaretu.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

18 ročné dievča, menom Annie, je šikanované na strednej škole. No všetko sa zmení, keď spozná chlapca-nového spolužiaka- menom Ashton Irwin.

Kamínky? Vážně mi někdo hází do okna kamínky? Připadám si jak v nějakým špatným románu. Když se rána ozvala znovu, zaklapl jsem knížku a vstal z postele. Otevřel jsem okno a hned toho zalitoval, jelikož jsem ucítil náraz čehosi tvrdého přímo doprostřed čela. "Au," vypískl jsem za zvuku "Huehuehue," který jsem si přebral jako omluvu, abych ho potom nemusel zabít. Vyklonil jsem se z okna, i když mi bylo naprosto jasné, kdo to asi tak bude. "Kreténe," prohodil jsem a na tváři se mi vytvořil takový ten divný škleb, kdy se člověk snaží tvářit nasraně, ale stejně se culí jak malá školačka. "Co tu děláš?" "Pojď ven," zhoupl se na špičkách, úspěšně ignorujíc moji otázku. "Teď? Kolik vůbec je, tak devět?" Nadzvedl jsem obočí a pokoušel se vymyslet další otázku, která by ho nechala ještě aspoň o chvíli dýl v naivním pocitu, že se vážně rozmýšlím, jestli jít nebo ne. Se vší upřímností, už od prvního šutru v okně jsem věděl, že půjdu.

Moje meno je Andy. Andy Street. Mám 19 rokov a milujem hudbu. V škole nie som obľúbená ,takže veľa kamarátov nemám. No v jeden deň sa všetko zmení.

-z časti TEXTING -z časti plynulý príbeh Original® by domi_jezovitova 2017

Ako sa z obyčajného dievčaťa , stane najšťastnejším dievčaťom na svete.

Toto je veľmi silný príbeh a písaný podľa reálneho života. Tento príbeh je o chlapcovi menom Partik March. Je to mladý, 15 ročný tínedžer z Ohia. Nepotrpí si na drahé a luxusné veci, má vždy rovnaký účes a predsa je niečím výnimočný. Je to obrovský dobrák a má srdce zo zlata. Chodí normálne na školu ako ostatné deti, ale jeho život nepatrí k tým najľahším. Patrik je v škole šikanovaný a nenávidený, pretože sa dokáže zamilovať len do rovnakého pohlavia. Má najlepšiu kamarátku Liz, s ktorou preskakujú spoločne tie najťažšie prekážky a zažívaju tie najkrajšie radosti. Život nemá ľahký ani doma. Jeho otec je alkoholik a jeho mama drie ako kôň, len aby ich uživila. A teraz poďme spolu spoznávať Patrikov život. 23.1.2016 -> #25 v Romance

Parker Black. Lydia Lorenz. Jeden krůček mezi láskou a nenávistí. #1 in teenfikce - 20. 04. 2017 #3 in teenfikce - 04. 03. 2017 original story: _levya_

Nie je život,ako život. Niekto má svoj život rád,taký aký je. Niekto je chudobný a má to čo potrebuje,iný bohatý ale stále mu niečo chýba. A viete čo? Mne sú kompletne u riti! Si myslia 'Och,ja som taký chudobný,je jasné že mi veľa vecí chýba' a iný si zas povedia 'No a čo že mám telefóny už tri?! Ja chcem ďalšie 2 a je mi fuk čo si o tom myslíš lebo ja som bohatý,takže ja môžem!' Úprimne? Ja nie som ani ako jeden z týchto typov ľudí. Ale nie som ani niečím zvláštny. Ale pozor. Nie som ničím výnimočný,ale nie som ani v ničom rovnaký ako chalani môjho veku,či už čo sa týka chovania,štýlu,rodiny,pocitov alebo hocičím iným. Tento príbeh je o mne a o mojej divnej ceste za láskou.