„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Řekni nám, jaký je tvůj svět, Kláro? Vyprávěj nám, co se kolem tebe děje. Vysvětli nám svou nemoc, i to, proč se bavíš jen s pochybnými lidmi. Všichni chtějí slyšet tvůj příběh. Neboj se, my ho pochopíme, alespoň se o to pokusíme. My tě soudit nebudeme. Víme, jaká jsi... Jiná... Divná... Nemocná... Jsi tak trošku blázen, viď? To nevadí, až budeme znát tvé problémy, pomůžeme ti. Né, neříkej, že není jak. Zvládneme to, společně. ........................................................................ Dobře. Chcete to slyšet? Obyčejná holka zhnusená světem plným idiotů se dala na scestí. Její přátelé berou drogy, ale ona sama má strach je zkusit. Ví, že by se potom zbláznila. Její zdravotní stav jí to nedovolí. Ona si to nedovolí. Nádech. Výdech. Jenže ty to nepochopíš. Nikdo to nepochopí... Korekce: Lucie Machalová

S přáteli chce zažít něco nezapomenutelného. To ale netuší co ji na výletě čeká. ... Horor tak-trochu-jinak... 7.ll. #2 v kategorii spirituální 5.ll. #3 v kategorii spirituální 2I.9. #I0 v kategorii horor I.9. #I5 v kategorii horor

"Představil se mi jako Tomáš, ale nedlouho poté už pro mě byl jenom chlapcem, který byl posedlý létáním. Od pohledu snílek, ačkoliv v tom věku, ve kterém jsme byli... Kdo by nesnil o dokonalém životě a nadpřirozených silách? Stávali jsme v zimě u oken v družině, sledovali, jak padají obrovské sněhové vločky, luskali do rytmu a zdálo se nám, že se tím něco děje. Že se snáší k zemi postupně rychleji a pak zas pomaleji, podle toho, jak jsme to zamýšleli. Když člověk něco vidět chce, prostě to vidí, i když to tam není. A děti jsou v tomto obzvláště dobré, protože ještě nemají mozky poškozené krutou realitou. " Tištěnou verzi knihy pomáhali opravovat a betovat: @RickPoisonClone @SeragakiSteisy @ArtiiS @Emvaal @MrsGrayy @RaSoKim (Opravy nejsou zaneseny v této WP verzi.) Informace o tištěné knize můžete najít např. zde, ale i v dalších (novějších) příspěvcích stránky: https://www.facebook.com/AndrewRauthor/posts/2163089210605134?__tn__=K-R