Jako menší jsem si myslel, že byl lidem vždy osud předepsán. Že v den narození vám nebylo určeno jen jméno, rodina, ale také celičký život do posledního dne. Do rukou se mi však dostal deník, který tvrdí opak. Lidé byli svobodní, nebyli Šediví, Modří nebo červení. Byli... různí. Navazující příběh: Šedý chlapec za zdí

PŘIPRAVUJE SE NOVÁ VERZE (původní kniha obsahuje chyby a nelogičnosti, berte to prosím na vědomí) Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Koneckonců je to jedno. I tak je vaše šance na přežití hluboko v mínusu. Sektory. Obrovská prostranství ohraničená vysokými kamennými zdmi. Každý je v něčem jiný, ale ve všech je skoro nemožné zůstat naživu. V jednom najdete les plný vlků, v jiném zase poušť s hady, v některém dokonce padají rampouchy z nebe. Vše začíná v táboře, v němž už od mala žijí dospívající děti, jež se dělí do čtyř skupin. Neví, co je za zdmi tábora, nezajímají se o to a celý život jsou nuceni poslouchat přísný řád. Já se společně s pár dalšími rozhodla jinak. „Nikdy nejsme sami. Lovci jsou blíž, než si myslíme." (31. 12. 2016 - 9. 8. 2017)

"Nejdříve se musím naučit mít sebe ráda, nestydět se podívat každé ráno do zrcadla na svou tvář, neodsuzovat svou postavu, smát se sama sobě a těšit se do každého nového dne, ignorovat nadávky na svou maličkost,...prostě milovat se za to, jaká jsem, a až pak můžu mít ráda někoho jiného."

Jmenuji se Emily Doyle. A jsem Guardian. "Jenže já kousnutí nepřežiju!" "Přežiješ, jako každý teenager. Nemusíš se kvůli mě měnit!" "Není jiná šance... Isaacu já nepřežiju." "Přežiješ teenageři přežijí!" "Ne, pokud byli vážně nemocní..." Nejlepší umístění: 20# v Teen fikce! Děkuji, vlkodlačata ♥

Nikdo, kdo na chodbě školy potkává Abby Reed by neřekl, že je mladistvý zločinec. Sakra, ani ona by to o sobě neřekla, ale v okamžiku kdy před jejich domem zastaví auto FBI, okamžitě je z ní malá dušička. Jedno ujištění, že země se otáčí kolem své osy, a oni z toho dělají takovou tragédii... Za jeden večer si musí sbalit kufry, přestoupit na novou školu a opustit její starý život.

Sedmnáctiletá milovnice kávy Samantha Haleová by mohla dělat přednášky o tom, co znamená mít špatný den. Když si po jednom takovém dopřává uklidňující příděl kofeinu v přeplněné kavárně, kde potká velmi zajímavého hocha, netuší, že její život právě nabírá úplně jiný směr. Než se naděje, stává se rukojmím pubertální bandy, jejíž členové s sebou bůhvíproč všude nosí zvláštní knížku. Ocitá se ve světě knihovníků; v kdysi opuštěném hradu zvaném Universita, kde si každý svůj osud pečlivě hlídá a nenechá si ho předepisovat nikým jiným, než Lyfrin. Její únosce Ramon možná je synem jednoho z nejmocnějších knihovníků, nicméně daleko víc ho zajímají časopisy pro dospělé, motorky a drahá auta. Celou dobu žije s jistotou, že jeho ledově asertivní povaha ustojí vše. Samantina prořízlá pusa s jeho přesvědčením ale zamává až příliš snadno.

Každý je má. Někdo luxusní, někdo obyčejné. Hodinky. Ale co vlastně ukazují? Nikdo neví. Jedno je ale jisté. Tomu, kdo se něčím odlišuje, kdo se nechová přesně podle vytyčených pravidel, tomu se změní na odpočet smrti. Kde se stala chyba? Alex Rowe už to ví. I když, možná by byl radši, kdyby to nevěděl... #1 in Sci-fi (23.1. 2017) Další díly: Odpočtet citu Upozornění: Jedná se o mou "prvotinu". Příběh neprošel korekturami. Kapitoly jsou relativně krátké (100-300 slov), postupně se prodlužují.

Pořád jen jeden čas. Obyčejná hodina a přesto se v ní stalo tolik. 2017 | Lu7777 shortstory

1.díl trilogie Scorose „Rose, jsi krásná jako jarní růže, teď už mi nic a nikdo nepomůže. Je mi trapně, jsem jako tlustočerv na slunci, ale hlavní je, že miluji tě, ve dne i o půlnoci. Když někdy hvězda z nebe padá, vždycky si přeju, abys u mě spala. Já cítil bych vůni tvých vlasů, a pak bych hůlkou navždy umlčel vosu." ° Albus:Vosu? Proč sakra vosu? Scorpius:Dejme tomu, že usne venku. ° „Jsi jako sluníčko, máš na nose roztomilé pihy, já mohl bych tě - věř mi - líbat celé hodiny. Myslím to upřímně, máš krásné rudé vlasy, jen já je mám blonďaté jako můj otec dlouhovlasý." ° Albus:Proč sem pleteš svýho tátu? ° „Vidím jen tebe, přes zavřená víčka, Pochopit mě může jen tvá matička." ° Albus:Co by na tom měla pochopit jen teta Hermiona? ° „Mám pocit, že měl bych už tuhle trapnou báseň ukončit, věř mi, opravdu miluji tě a pro tebe klidně půjdu i z Astronomické věže skočit." ° Albus:Ty jsi idiot, Scorpiusi. -------------------------------------------------- Všechna práva patří JKR. Příběh není psán za účelem zisku. 14.2.2o17-26.5.2o17 #53 ve FF ©smilingxqueen 2o17 Nádherný cover je práce @McForst 😻

- PROBÍHÁ KOREKCE - Stiles a Lydia jsou manželé, mají malou dcerku a jsou šťastní. Stačí ale jen malá chvíle, aby se všechno pokazilo. Dostane se Lydia někdy z vlastní mysli, která se jí stala vězením? Bude mít někdy šanci znovu vidět svou malou dceru a lásku svého života? Probudí se?