„Maminko ty pláčeš? Něco tě bolí?" zeptám se mé matky, která má obličej schovaný v rukou. Jen se třese a brečí. „Ne zlatíčko nebolí mě nic" nuceně se usměje se slzami v očích. „Proč jste na sebe s tatínkem řvali?" zeptám se. „Neřvali jsme jen jsme si povídali" řekne smutně. „A proč říkal ty škaredá slova?" zeptám se. „Protože přišel naštvaný" usměje se na mě a vtáhne mě do objetí. „A mami? Co to znamená děvka?" zeptám se a maminka se na mě podívá šokovaně. „Zlatíčko to nesmíš říkat je to zlé oslovení" pousměje se. To jsem ještě byla malá, abych vše pochopila jenže teď vše chápu a nedokážu si odpustit, že jsem byla tak hloupá a nezjistila to dřív. Maminka brečela ve dne v noci a řvala bolestí to jsem si, ale jako malá nemyslela, že je to kvůli mého otce, který se o mě teď stará jako o princeznu. !!Mohou se vyskytovat gramatické chyby!!!

Pokračování prvního dílu Tati proč? Pokud jste nečetli první díl nebudete moc chápat některé kapitoly, proto doporučuji si přečíst ten první a poté tento. „Vážně sis myslela že se změnil?" zeptala se mě máma a já jen jemně přikývla se slzami v očích. „Myslela jsem, že už jsme všichni někde jinde." Šeptla jsem a podívala se na ni s uslzenými tvářemi. „Aspoň ti rodinná večeře otevřela oči, protože jednou násilník navždy násilník." Řekla pevně. „Neměla bych se tím zaobírat, ale vrtá mi to hlavou." Přiznala jsem. „Je to tvůj otec, vím že na něj budeš myslet, ale ublížil ti a měla bys myslet na to dobré." Snažila se změnit téma. „On není můj otec!" Zařvala jsem a utekla do pokoje. „Jak dlouho ještě budeš studovat?" Řekl svým opilým hlasem. „Ještě asi 10 let." Řekla jsem hrdě. „To budu platit ještě tak dlouho?!" Zamračil se a já nevěřila svým uším. „Jsi snad můj otec měl by ses podílet na mém vzdělání." Vykřikla jsme a v tom se zvedl. „Co? Chceš mě snad taky uhodit!" Zařvala jsem a dívala se mi do očí. Příběh podle skutečné události. Za gramatiku se omlouvám. Vyskytují se vulgarismy a násilí. Cover od úžasné @NikoSek01