Keith odjíždí na vysokou. Všechno má sbalené a je připravený. Což ale neznamená, že nemá strach. Přece jen... nová škola, nové bydlení, noví lidé a... jo, nový spolubydlící. Nějaký Emmett. Emmett. Emmett. Ehm, Emmett. Spolubydlící, který na něj má tak trochu dávat pozor. Takhle mu to sice rodiče neřekli, ale ani nemuseli, protože to jejich: „Tvůj stav jsme mu vysvětlili," mluví za vše. A přitom Keith nepotřebuje, aby ho někdo hlídal. Nepotřebuje. Nepotřebuje. Nepotřebuje. Navíc to s tím hlídáním možná bude úplně obráceně.

Nigel hraje hokej na postu brankáře, trpí úzkostmi a přitom přemítá, do jaké míry ho to vlastně definuje. Taky hodně myslí na kluka s uhrančivýma černýma očima, který jeho stavům rozhodně nepomáhá, protože je arogantní, povýšený, krásný... Nigel má kvůli němu TOTÁLNÍ BORDEL V HLAVĚ.

! Právě vychází pokračování s názvem "Opeřenci" ! Všichni máme své démony. Někteří s nimi bojují. Jiní je tiše krmí. Lucas Lawson přitahuje bolest. Uvízl ve vztahu, který ho ničí, a v práci, která ho vyčerpává. Jeho život se točí v kruhu, ze kterého nedokáže vystoupit. Pak potká Bartolomea. Mladého cizince, jehož minulost je stejně neurčitá jako jeho úmysly. A přesto se Lucas poprvé po dlouhé době ptá, jestli tohle není ten zlom. Možnost začít znovu. Jenže láska, která má zachraňovat, umí i ničit. A hranice mezi spásou a zkázou bývá tenká - stejně jako žíla pod kůží. Některé dveře, jakmile je jednou otevřeme, už nikdy nezavřeme. Jak chutná sníh? je syrový psychologický román z ulic New Yorku o posedlosti, závislosti a o tom, jak těžké je poznat, kde končí láska a začíná sebezničení - skrze příběh dvou mužů, kteří se snaží zachránit jeden druhého, a přitom se pomalu potápějí. [ duben 2023 - červenec 2024 ] [ photo by Nishan Das ]

Když dostane dvacetiletý Erik šanci na pohodovou a dobře placenou brigádu v bance, ani vteřinu neváhá. Navíc, když je jeho šéfem jen o pár let starší bratranec René. Skoro až nevěří, jaké štěstí se na něj usmálo. Tedy jen do chvíle, než zjistí, že Renému byla nabídnuta vyšší pozice na centrále a jeho novým šéfem se stane puntičkářský a zatraceně nesympatický Oliver. Upozornění: explicitní scény, vulgární jazyk, BDSM praktiky

"Znuděný muzikant amatér hledá spolubydlícího." To Dante Sterling napíše do svého inzerátu, a poté, co po svém obrovském studiovém bytě v samém centru Seattlu provede hned několik neskutečně nezajímavých a odsuzujících zájemců, ho přepadne pocit, že by měl dát ostatním zapravdu - nenajde se nikdo, kdo by s ním dokázal žít v jedné domácnosti. Do práce chodí jen když se mu chce, do tří ráno se až fanaticky věnuje hraní na klavír, nenávidí pořádek a nejradši by sbalil všechny, kteří zrovna sedí v nejbližším baru. Na světě je příliš mnoho krásných lidí, možná však narazil na někoho, jehož půvab by nedokázal zachytit na papír tak, jak to dělal se všemi. Protože Arthur DeLuca je unikát. Pride Month 2020 (1.6. - ???) #ohmygodtheywereroommates V příběhu se mohou vyskytovat vulgarismy. Podobnost s reálnými postavami je čistě náhodná. Příběh se zaobírá i tématy LGBTQA+ komunity, mentálního zdraví a závislostmi. Doporučený věk: 16+

"Prostě si to přiznej, jsi jako já." "Drž hubu, nejsem teplej! Nejsem jako ty!" ''Asi tě zajímá, jak to, že jsem to poznal, viď?'' ''Stylesi, já...'' ''Celou dobu se mi díváš na rty. Chceš mě políbit?" Hope you like it. L. xx

Vztah s ním byl téměř perfektní. Kazila ho jen naprostá maličkost. Nikdy jsme se nedokázali shodnout na tom, jestli nám sex chybí, nebo překáží.

// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.