Falicity Smithová měla obyčejný život. Dokud jí do něho nevstoupili bratři Hallovi.

Parker Black. Lydia Lorenz. Jeden krůček mezi láskou a nenávistí. #1 in teenfikce - 20. 04. 2017 #3 in teenfikce - 04. 03. 2017 original story: _levya_

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Unesená. Zničená. Slabá. Ztracená ve svých pocitech, které vykvetly i přes všechnu tu bolest. Zneužitá. Mučená. Prázdná. Zamilovaná i přes tak krátký čas. Zmatená. Zklamaná. Ohrožená. Dospělá i v tak mladém věku. Tahle slova odkrývají příběh, který v nás vyvolává obavy, děs, touhu i lásku. Pokud i přes to vás tento příběh zaujal, tak se pohodlně usaďte a připoutejte se, vítejte na horské dráze u knihy "Bez křídel"