Deník MtF transgendera. Obsah zasahuje do sexuálních témat. Určeno pro všechny v podobné situaci, kteří hledají pomoc v knížkách na internetu. Cover art photo https://www.pinterest.com/pin/314055773986036912/

Tímto příběhem se snažím ukázat jakousi svou myšlenku, jak dnes vypadá dokonalost. Umělá dokonalost... -čeká na korekci

"Nejdříve se musím naučit mít sebe ráda, nestydět se podívat každé ráno do zrcadla na svou tvář, neodsuzovat svou postavu, smát se sama sobě a těšit se do každého nového dne, ignorovat nadávky na svou maličkost,...prostě milovat se za to, jaká jsem, a až pak můžu mít ráda někoho jiného."

Podívej se na sebe. Říkám podívej se. Díváš se? A teď řekni nahlas: JSEM NÁDHERNÁ. Že ne? Namítneš, že nejsi. Že jsou hezčí. Hubenější. Chytřejší. Vtipnější. Ale ty mě nezajímají. Zajímám se o tebe. A ty bys měla taky. Věnováno všem holkám, slečnám i ženám. Jste nádherné! Napsáno ve spolupráci s mým kamarádem, aby to mělo i mužský pohled.

Zveřejněno prvních 10 kapitol. Pokud budete chtít pokračovat, můžete si ji u mě zakoupit. Vysokoškolačka se zamiluje do vojáka. Opětuje její lásku? A mohl by vůbec dopadnout vztah na dálku dobře? Dokáže najít odvahu a svěřit se svými city? Nebo zavrhne milovanou osobu, kvůli strachu o jeho život? Čtěte její příběh a dozvíte se víc ^)

Alie je skoro dospělá žena, která toho ze světa ještě moc neviděla. Na hradě, kde žije celý život propukl požár, její otec je mrtvý a za to všechno může hrabě sousedního panství, Richard. Sama musí utéct a zachránit se před jeho vojáky. Svět mimo hrad ale nezná a začít někde nový život je těžké. Díky náhodě jí mezi sebe přijme zvláštní skupina lidí. Alie si mezi nimi najde přátelé a možná i něco víc. Nic ale nebude tak jednoduché, jak to napoprvé vypadá. Dokáže sama čelit svým strachům? psané od 27. září 2016 #1. v kategorii historický román 13.1. 2018 #3. v kategorii historický román 9.7. # 7. v kategorii historický román 5.1. 2017 # 9. v kategorii historický román 4.1. 2017

"Žiju tady už staletí. Ale živý jsem se necítil, až do okamžiku kdy jsem tě poznal. Teď konečně vím, co znamená žít."

Nikdo není černobílý - každý má svůj životní příběh, ve kterém odhaluje ty nejhlubší pocity a obavy, své radosti, své trápení. Nikdo není černobílý, i když se o to třeba snaží. A právě pro rozličnost každého nemůžeme činit unáhlené názory, každý věří v to své, každý se dle toho chová. Nemůžeme soudit bez toho, aniž bychom si obuli jeho boty a snažili se pochopit, proč právě toto chování považuje za to správné. Každý je jiný a to, co se pro některého může zdát nepochopitelné, je pro druhé denním chlebem. Tak seberte svou veškerou odvahu, zhluboka se nadechněte a nazujte si boty, které stojí před vámi. Možná se tak dokážete lépe vcítit do postav, když uvidíte - aspoň na malou chvíli - svět jejich očima. DODATEK: Každá kapitola bude zasvěcena jedné postavě, která byla (avšak ne nutně) zmíněna v příbězích Za branami tábora nebo Dívka s číslem na předloktí. Pokud se bude jednat o "nezmíněné" postavy, bude snad znatelné jejich propojení s jinou postavou v ději vystupující.

Maria Kowalski - jméno, které jsem musela zapomenout. Vlastně jsem se musela vzdát všeho. Přijmout však nové oslovení bylo asi to nejtěžší - bylo to totiž to poslední, co mě pojilo s rodiči. Nic víc jsem neměla. A i toho jsem se měla zbavit. Ztratila jsem toho hodně - nikdy jsem však netušila, že můžu ztratit víc. Že třeba můžu ztratit samu sebe. Když jsem se ale pak viděla - v těch civilních šatech bez žluté hvězdy, vlastně jsem se ani nepoznávala. Tolik let byla ta hvězda mým doplňkem a najednou byla pryč. Maria? Hannah? Nebo někdo úplně jiný? A to měl být můj nový život. Jak jsem ho ale měla žít, když jsem nevěděla, kdo vlastně skutečně jsem. Nebo mou duši vystihuje už jen to číslo vytetované na mém předloktí? Volné pokračování příběhu Za branami tábora, tentokrát pohledem Marie - nebo snad Hannah? Ideální nejen pro všechny, kterým v již zmíněném příběhu chyběl „šťastný konec" - kterého se snad nakonec všichni dočkáme - kam nás ale vlastně kroky Marie zanesou? To zatím nikdo netuší...

Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.