„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Liz, 17ti letá, milá, přátelska a přívětivá dívka, je i celkem oblíbená. Lidé ji vždy měli rádi, kvůli jejím sytě modrým očím, které mnohdy přitahovali nechtěnou pozornost. Má menší 9ti letou sestřičku Melanie. Mladší sestřička na Liz byla vždy velmi závislá. Avšak v jeden den se vše změní. Liz s Melanie budou od sebe odděleny, bez tušení zda se jestě někdy shledají a z jakého důvodu jsou od sebe odloučeny. To se vše jestě uvidí... Odpovědi na otázky, jenž si kladou, stále nebyli nalezeny..

Sasunaru příběh ze školního prostředí naopak - vše začíná vztahem Sasukeho s Narutem, který se ale záhy rozpadne. Navíc tu dělá problémy třetí osoba, co se furt motá kolem Naruta. Kdo to je? A jak to dopadne? To si můžete přečíst v této prasárně plné yaoi scén, 18+ :D

Im więcej przysięgam, że jestem szczęśliwa, tym bardziej czuję się samotna

,,Veškeré představy, ty kreativně vymyšlené zrůdy žijící v našich hlavách, nás inspirují. Vše, co si dokážeme vymyslet, je skutečné. Nezkoušej mi to vymluvit, příteli.''

Jednou se cítím hodně dobře a jednou zase velmi špatně, úplně na dně. Neberou mě, ale jsem stejná jako všichni. V tu chvíli jakoby nemám kontakt s vlastním tělem, cítím se roztomile, někdy svůdně, ale je to jen další lež v moji hlavě. Jednou mám manický strach, jsem tvrdohlavá a uzavřená. Jednou se vrátí a pak na dlouho odejde, ale stále se neztratí, je pořád hluboko ve mně.. mluvím o bipolární poruše. Poprvé se u mě objevila v 15 letech, pak zmizela a v 17 se opět objevila.

Všichni jsme říkali "Budu to mít pod kontrolou... Vezmu si jenom pro pobavení". Ale spadneš do díry, z které neni jednoduchá cesta ven. Jakmile si vezmeš víc než bys měl, podepisuješ si jasnou jízdenku do pekla. Párty, drogy, chlast , sex a stále dokola! Propadneš tomu jak dalšímu kousku mléčné čokolády, ale konec je vždy zatraceně stejnej!