Škrábu po zdi svými nehty, které jsou okousané a od krve. Proudí mnou chlad ze studené podlahy, ale už jsem si za ten čas zvykla. Ani nevím jaký je den, natož abych věděla, jaký je rok. Venku slyším ptáky zpívat jejich již známou veselou písničku. Mně bohužel do zpěvu není. Pořád se snažím přizpůsobit podmínkám, kterým čelím, ale nejde to. 
Nad hlavou již slyším skřípání podlahy a vidím jak se prohýbá.
Už přichází. 
Jako vždy otevře dveře od temného sklepa, ve kterém se nacházím. Hodí mi sem kus chleba a sklenici vody, jak kdybych byla ta nejhorší osoba na světě, která si nezaslouží normální teplé jídlo. 
Žaludek se mi vždy sevře, když ho vidím. Jak kdyby místo svého obličeje měl obličej nějakého ďábla. Můžu odpřísahnout, že i Hitler by se ke mně choval lépe. Ten by mě aspoň jednoho dne nechal chcípnout v plynové komoře. Dosáhla jsem vrcholu největšího ponížení. Přeji si dvě věci. Umřít a nebo se z tohohle pekla dostat.
Cítím ve vzduchu, jak si ta svině nahoře dělá slaninu s vejci.
A pozor! Už jde směrem ke sklepu, kde se nacházím! Otevírá dveře a ušklíbá se na mě. Jak já bych mu jednu vrazila!
Dokutálel se k mé postavě, která už se přestala bránit. Nastavila jsem se sama od sebe, protože už jsem na to byla zvyklá. V mém těle už se nenacházela ani jedna emoce. Už jsem na to neměla sílu. A asi už ani nikdy mít nebudu.

Postarší reportér vytáhl tužku s větším blokem, nalistoval první stránku čistě bílého papíru a pohlédl na mladou brunetku před sebou, posunul si brýle na nosu tak, aby ji viděl zaostřeně a přemýšlel nad tím, jak začít rozhovor. Potichu si odkašlal a do pravého rohu papíru napsal datum: 18. ledna, rok 2050. Znovu se podíval na brunetku a přesedl si v měkkém křesle tak, aby se mu sedělo co nejlépe. ,,Takže.." odmlčel se a mírně přivřel oči, ,,kdo jste?" zeptal se brunetky, přičemž pozvedl tázavě šedivé obočí. ,,Chcete znát jen jméno, nebo vám mám vyjmenovat i tituly, které jsem získala za svůj život?" opáčila brunetka a chladným výrazem sledovala starce před sebou. ,,Říká se toho o vás mnoho. Chci znát všechno" odpověděl reportér a čekal na slova druhé strany, kterými by mohl začít psát dívčin příběh. ,,Chcete znát všechno? Celý můj život?" ,,Úplně všechno" ,,Sedí se vám pohodlně?" ,,Ano, proč?" ,,Protože vám povím dlouhý příběh ze života nesmrtelných" pověděla brunetka tajemným hlasem a na její chladné tváři se vykouzlil menší bolestný úsměv. - Nejlepší umístění: #7 v upíři (15.8.2016) #5 v upíři (17.8.2016)

Přijde vám, že váš život je špatný? Tak to rychle zapomeňte, protože nic není horší než tohle. Lidi okolo vás mizí a vy nevíte kdy přijde řada na vás, nemůžete nic dělat a ani se nijak bránit. Představte si svoji nejhorší noční můru a tak zhruba 100x ji znásobte. Bojíte se co vás čeká? Asi by jste měli....

Název mluví za vše. Je to kniha pro holky , tedy pro něžné stvoření naší planety . Doufám že si knihu užijete ❤

Asi to budete znát je to nový horor ale bude trochu upravený přeji příjemné počteníčko Jsem Andrea je mi (16) představím vám své přátele Tomáš (17),Filip (17),Gabriela (16) to je vše