Byla chladná noc a ty jsi klepala na dveře. Potřebovala jsi pomoc a já tu vždy byla pro tebe. Ty jsi mě brala jako kamarádku, ale já k tobě cítila víc. Bála jsem se, že mě kvůli tomu odsoudíš. Jizvy, které jsem zakrývala dlouhými rukávy, jsem ti nikdy neukázala. Polštář, ušpiněný od řasenky a promočený od slz, ten jsi taky nikdy neviděla. Ale i přesto všechno jsem doufala, že to dopadne jako pohádka, že spolu budeme žít šťastně až do smrti... **************************************** 3.11. - #60 v kategorii TeenFikce 5.11. - #42 v kategorii TeenFikce

Pořád jen jeden čas. Obyčejná hodina a přesto se v ní stalo tolik. 2017 | Lu7777 shortstory

Jednodílná povídka z prostředí Londýna, z doby, kdy se každý bál jednoho jména. Cover by @LilaBurn

Bála jsem se, Dylane... Jenže TY... Ty jsi to všechno změnil.. |||shortstory||| Cover se bude nejspíš ještě měnit. 19.11.2016 ❤️

Znáte to, když poznáte člověka, který vám naprosto změní život? Něčím takovým si projde Vincent, kterému se do cesty připlete tajemná dívka. Ta ho přivádí k neobyčejným dobrodružstvím a ke vzpouře, která chce sesadit krále. Vincent brzy pozná, že k dívce cítí jiné city než jen přátelské. Jak dopadne tato vzpoura? Čeká na naše hrdiny šťastný konec?

Jmenuji se Lauren. Jsem ze severního tábora bojovníků Shan. Tento tábor vede velitel Shannon - můj otec. Jsem jediná žena, která se přidala k bojovníkům. Jednoho dne si mě a mé dva přátelé Donnyho a Mitchela zavolal do svého stanu velitel. „Mám pro vás úkol, bojovníci," řekl a vstal od stolu. „Půjdete hledat kouzelné krystaly," tohle nás všechny překvapilo. „Je to nebezpečná cesta a proto posílám vás jako své nejlepší bojovníky z tábora," usmál se a pyšně se na nás podíval. „A kam přesně máme jít veliteli?" zeptala jsem se. „Dám vám mapy a instrukce. Teď vám vše vysvětlím," řekla a začal nám říkat pokyny.

Kdysi dávno, byla válka- 3. světová válka. Bojovala proti sobě dvě společenství: Císařství a Společnost. Společnost prohrávala, tak použila experimentální vir společně s radioaktivními zbraněmi. Netušili, že tím dají Císařství silnou zbraň. Experimentální vir vytvořil v lidech nové buňky. V lehkých případech díky nim měli zvláštní vzhled. Pokud byly ty buňky silnější, stali se tzv. Nemocnými. Dokázali totiž ovládat podivnou hmotu, co vypadala jako chapadla. Příběh se odehrává asi 300 let po ukončení války. (pozn. přesnější odhad je ase 320-330)

„Katie," upozornil ma tichým hlasom. Bolo to varovanie, že chcel svoju odpoveď; aby som začala brať situáciu vážne, no ja som to neurobila. Namiesto toho som sa na neho sladko usmiala, otvárajúc ústa - a to bolo všetko, čo som stihla urobiť. Pretože behom žmurknutia oka ležal môj batoh na zemi a ja som skončila nalepená na stene s Isaacom predo mnou, brániacim mi v akomkoľvek pohybe. Dýchal zhlboka, zatiaľ čo môj dych sa zasekol niekde hlboko v hrdle. Väznil ma jednak rukami, ktorými sa opieral po bokoch mojej hlavy, no aj tým oceľovým pohľadom upreným do mojich očí. Potrebovala som sa aspoň na chvíľu nejako oslobodiť od tej intenzity, a tak som stočila pohľad do ľavej strany. Stáli tam chalani, opretí o stenu a pobavene nás sledovali. „Ako keby sme to nehovorili," žmurkol na mňa Ben. Pri jeho slovách som sa naňho zamračila, ale nič som mu na to nepovedala. Moju pozornosť prilákal Isaac s tichým vyslovením môjho mena. „Čo si chcela urobiť?" . . . Príbeh o mladej hrdinke, ktorá nemala v živote veľa vecí, tobôž nie šťastie. Musela sa učiť za pochodu a o to rýchlejšie, keď bola vybratá do Cinder City. Mesta, ktorého povesť ho predchádzala. Skrývalo v sebe mnoho tajomstiev, legiend a vecí, o akých ona nemala doteraz ani potuchy. Bolo to nebezpečné miesto, kde si našla priateľov. Mesto, kde objavila domov a predovšetkým, kde sa cítila bezpečne. Osud mal však pre ňu pripravenú ťažkú cestu, preto jej radosť netrvala nikdy dlho. Nie, keď musela nejedenkrát bojovať o vlastný život, zdolávajúc popri tom divoké rieky, no i vyschnuté púšte. . . . PRVÝ DIEL SÉRIE . . . Cover by @onlyelves

Emma je dedinské dievča. Jej rodičia vlastnia farmu, o ktorú sa musí každodenne starať. No čo, ak ju tento život nebaví? Cíti sa tu ako uväznené vtáča v klietke. Čo ak chce spoznávať svet? Podarí sa jej to? Story written by: @infinityvibes 10.2016

Lži. Slova či věty, které říkáme a tvrdíme, ačkoliv se skutečnost razantně odlišuje. Některé lži však nemají čistě černou barvu. Existují i lži, které neuškodí, neublíží. Ty se snažíme používat o něco četněji v rámci vyššího dobra. Tajemství. Věci, které skrýváme před ostatníma. Každý nějaká máme. Ať už jen jediné, či desítky, stovky, tisíce, vždy se najde někdo s aspoň jediným. Doriana jich má také víc, ovšem jen některá jsou horší, než všechna dohromady. Měla za to, že jsou pečlivě schovaná v její hlavě. A to také byla. Dokud se neobjevil někdo, kdo se do její hlavy dostal. Kdo slyšel její myšlenky, kdo cítil její pocity. Kdo se ji rozhodl zachránit. Pokud mu to dovolí. *** „Co by sis přála?" „Jak to myslíš?" „Kdybych pro tebe mohl teď něco udělat, co by to bylo?" „Jsi si jistý, že to chceš slyšet?" „Víš, že každé tvé slovo rád slyším." „Tak to tahle nejspíš budou první, která budeš nenávidět: Chtěla bych, abys mě zabil. Abys mě konečně políbil a já tak mohla v klidu zemřít." ... „Víš, co bych chtěl já?" „Já tu nejsem ta, kdo čte myšlenky..." „Chtěl bych ti konečně říct, že tě miluju, aniž bych toho musel litovat."