Tak co k tomu říct? 30ti denní challange kreslení podle seznamu věci. Hlavně se nenechte odradit naším možným antitalentem.... Zatahlo mě do toho moje dvojče v kreslení @Nathailie.. A na závěr:"bavte se!".. Jdu na to.

Kera žije už od malička v lese i se svým bratrem Williamem. Thomas se po šesti letech služby u krále vrací zpátky domů na své panství, aby se zbavil zdejších lapků. Netuší však, že se jeho osud splete s Keřiným, která je chladná a bez citu. Vrátí jí Thomas zpátky cit k lásce? Vzplane mezi tvrdohlavou Kerou a Thomasem žár vášně a touhy? Urovná vztahy mezi zbojníky a šlechtici. Dokáže se Kera vzdát svobody? To se dovíte, když si o tom přečtete.

Jsem Stopařka....nikdo už mi jinak neřekne. A je to docela výstižné...jsem Stopařka. Ztratí se někdo jasně, zavolejte mě, hledáte někoho? Jsem váš člověk. Jsem jedna z lidí, kterým ostatní říkají, že mají dar....a ano? Jsou případy, kdy si to nemyslím. Ale je to, možná to jediné, pro co jsem dobrá.........to, pro co jsem se narodila a asi i to proč jsem se dostala sem. Nejlepší dosažené umístění v žebříčku fantasy #1

V šestnáctém století, by jste nechtěli žít, to mi věřte. Jak že to vím? Ne, není to tím, že bych tam žila, žiju v 21. jako každý normální člověk, jen mne pár pitomých zákonů a hrozeb pořád zatahuje zpět do doby před 4sty lety... Milióny podsukniček, starodávné domy, spousty úmrtí v rodině, předurčený budoucí manžel, + - 100 nevlastních a vlastních sourozenců, které neznáte...hmmm...chtěli by jste? No a pak se vrátil on a já odhalila třetí světovou... Někdo je tu zvědavý na válku? Age *** Tak jo, nevím jestli mám tuto knihu dát do Sci-fi nebo Fantasy, či Romance...No tak tam něco napíšu, ale vy si můžete vybrat... Byla bych moc ráda, za každé shlédnutí ♡ ♥U Ellie

,,Seberte sílu! Odvahu! Vše co máte musíte dát do ochrany země!!! No tak! Bojovat až do konce!!! Za Ërenestte!!!!", řval nabuzeně plukovník, jezdil na černém hřebci podél asi stometrové řady vojáků, která ovšem pokračovala i dál dozadu. Celkově tu mohlo být dva tisíce vojáků. Tři nejvyšší seděli na koních a řvali svoje povzbuzovací kecy na již dost vyklepanou armádu. Ze západu se nad nás hnaly temné mraky bouře. Jak příhodné, že? Já stál vedle Doriana na úplném konci řady. Oba ve stejné zbroji jako zbytek armády. Stáli jsme rozprostřeni na obrovském poli za hradem. Na horizontu se začaly objevovat nejdříve špičky kopí, poté hlavy a nakonec celé řady vojáků. Bylo jich moc. Hrozně, kurva sakra hodně. Určitě více než nás. Všichni v matně černé zbroji, v čele jeli tři ohromní černí koně a na nich velitelé celého masakru. Kralevic uprostřed, Donovan po jeho pravé ruce a Alicie levé. Koně měli na sobě taktéž zbroj. Neviděl jsem dobře, ale skoro by se zdálo, že na čele měli asi půlmetrové kovové rohy. Jen jsem spolkl bolestivý sten a poznámku na můj zadek, a raději si zastrčil rudý pramen vlasů za ucho. ,,Bude to dobrý, uvidíš...", zašeptal Dorian a nepatrně se mi otřel brkem o kotník. Přesně tohle jsem potřeboval... Nějaké milé gesto, něco, co mi dodá odvahu. ,,No, nevím...", vydechl jsem a snažil se nevnímat hlasy všude okolo a potlačit vedlejší účinky morfia. Mimoto se mi také vrátil můj sen z lodě. Jestli je to pravda... Udělalo se mi mdlo. 12/11/16- #14 ve fantasy Moje prvotina, mějte prosím smilování.

HOMINEM TE ESSE MEMENTO Pamatuj, že jsi člověk. Kde má být anotace, tam se nachází výzva. Udělejte si svůj vlastní názor na následující příběh. S otevřenou myslí a srdcem. Možná tam najdete víc, než se na první pohled zdá... Kráčela jsem vedle něho a předstírala zájem, když mi vykládal o městě. V jeho přítomnosti mě soustředěnost opouštěla. Byl takový, jak jsem si ho zapamatovala. Ty laskavé hnědé oči, ve kterých bych se mohla ztratit. Smyslné rty, které mě pokoušely. Výrazné obočí se krčilo při mimice, která byla hodná zkušeného herce. Ne krátké, ani ne dlouhé vlasy barvy kvalitní hořké čokolády s výraznou ofinou. Cover by Agnes MEMENTO MORI získalo 4. 11. ocenění Wattys 2016 v kategorii NOVÉ HLASY. A také zvítězilo v literární soutěži Prvotiny 2016. Dvě milá překvapení v listopadu 2016.

Vychází jako kniha! Nikdy předtím jsem na táboře nebyla. Nikdy předtím jsem tam ani nechtěla. Nezajímala jsem se o velká přátelství, vždy jsem si stačila sama. Stačilo mi být s mýma dvěma bratry. Nikdy předtím jsem o lásku nezavadila. Nepřipadalo mi to jako něco nutného. Spíš to pro mě slovo láska znělo obyčejně. Nikdy předtím jsem nepotkala někoho jako je on. A tenhle tábor vše změnil.

Dvě minuty. Krátké dvě minuty života. Máte dvě minuty. Jaká budou vaše poslední slova? shortstory by: ElleMcDee (20. 2. 2016) cover by: @Monii3155