V životě jsem nikdy neměla moc jistot. Probouzela jsem se v tělech svých nositelů a čekala, až se něco změní. Cokoliv... Ta změna právě nastala. Za svobodu jsem ale zaplatila příliš vysokou cenu. Jenže - opravdu jsem byla svobodná? Utekla jsem, abych našla sama sebe. Minulost nemám a budoucnost je nejistá. Nevím, kdo jsem. Netuším, co se mi v životě stalo, ani proč mám v zádech agenty tajemného Institutu, kteří by mi nejradši vystřelili mozek z hlavy. Jedno ale vím jistě... Nesmí mě chytit. Za žádnou cenu. *** Druhý díl ze série Zlodějka. Kniha přímo navazuje na první díl s názvem Zlodějka těl. *** cca 62 tisíc slov psáno listopad 2021 - leden 2022 vydáváno 31. 1. 2022 - 1. 5. 2022

Co se stane lidem, kteří mají dar? Lidem jako Michelle? Lidem, které unesou klidně rovnou z jejich vlastního bytu a dělají na nich pokusy? Michelle Rainová je normální (ne)obyčejná dívka, stejně jako desítky dalších, které za den potkáte na ulici. Akorát ona má určité noční můry. Nepokládá tomu žádnou váhu, ale to ještě netuší, kam jí to zavede... Stydím se a bojím se. Poslední měsíc byl sakra šíleně smrtící. A to i pro mě. Málem. Předpokládám, že je čas Vám to vysvětlit. Hodně rychle. Protože nikde nejsem v bezpečí. Ani u sebe doma.

Válka začíná. Není čas na myšlení, pouze na činy. Všichni mají pouze jediný cíl - Vyhrát hru, kterou rozehrál prezident Hunter. Předchozí příběhy: Šedý chlapec se zlatým deníkem Šedý chlapec za zdí

Uteklo jich přes Zeď jedenáct. Přežilo jich deset. Ale tímto to nekončí. Prezident Hunter určil rodinám trest za útěk jejich potomků. Smrt. To však nemohou uprchlíci dopustit. Musí své rodiny chránit. Ale jak? Předchozí příběh: Šedý chlapec se zlatým deníkem Následující příběh: Šedý chlapec se stává mužem

Jako menší jsem si myslel, že byl lidem vždy osud předepsán. Že v den narození vám nebylo určeno jen jméno, rodina, ale také celičký život do posledního dne. Do rukou se mi však dostal deník, který tvrdí opak. Lidé byli svobodní, nebyli Šediví, Modří nebo červení. Byli... různí. Navazující příběh: Šedý chlapec za zdí

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

Kera žije už od malička v lese i se svým bratrem Williamem. Thomas se po šesti letech služby u krále vrací zpátky domů na své panství, aby se zbavil zdejších lapků. Netuší však, že se jeho osud splete s Keřiným, která je chladná a bez citu. Vrátí jí Thomas zpátky cit k lásce? Vzplane mezi tvrdohlavou Kerou a Thomasem žár vášně a touhy? Urovná vztahy mezi zbojníky a šlechtici. Dokáže se Kera vzdát svobody? To se dovíte, když si o tom přečtete.

►POKRAČOVÁNÍ - Podstata duše Byla to dlouhá cesta plná nástrah a překážek, ale přeci jen jsem to dokázala. Dostala jsem se úspěšně až k Obřadu výběru a nyní je můj život doprovázen malým rošťáckým démonem, co mi nedopřeje chvíli klidu. Zbožňuju ho, vážně! Ale občas by si zasloužil pořádně proplesknout! Osud si s námi zahrává a velice rád nás staví před nemyslitelné situace. A tak se také stalo, že se jedním prostým slovíčkem, můj život odebral zcela novým směrem. Předtím jsem nemyslela na nějaké následky svého rozhodnutí, ale teď mi pomalu začíná docházet, jak moc se mým nástupem do výcvikového oddílu Královské jednotky všechno změní. Skutečnost, že budu muset opustit všechny své přátele a nechat za sebou všechny ty úžasné vzpomínky se mi ani trochu nezamlouvá. A já si najednou nejsem úplně tak jistá, jestli jsem se rozhodla správně... UPZORNĚNÍ: V příběhu se objevuje násilí a brutalita.

Projít přípravnou školou pro Obřad výběru bude hračka, říkala jsem si. Dostanu se k Obřadu výběru, nechám si vyvolat démona v podobě zvířete, který bude odrážet podstatu mé duše a následně se stanu členem jedné z jednotek našeho království... Joo, jak šeredně já se mýlila... Nejdřív se objevila ta červenovlasá bestie, která se škodolibou radostí využila jakoukoliv příležitost k tomu, aby mi mohla nějak znepříjemnit život, moc tomu nepřidal ani ten bělovlasej kluk, na kterého jsem vždycky narazila v tu nejméně vhodnou chvíli, a už vůbec mi nepomohl fakt, že čím víc se začal přibližovat Obřad výběru, tím víc všichni učitelé začali vyšilovat a kvůli každému sebemenšímu prohřešku se nezdráhali rozdávat tresty jako pominutí... A aby toho nebylo málo, tak k Obřadu výběru samozřejmě nepustí každého... Dostanou se tam pouze ti, kteří zvládnou předcházející zkoušky a to ne jen úspěšně, ale jako ti nejlepší. Joo, jak tohle všechno skončí?

Škrábu po zdi svými nehty, které jsou okousané a od krve. Proudí mnou chlad ze studené podlahy, ale už jsem si za ten čas zvykla. Ani nevím jaký je den, natož abych věděla, jaký je rok. Venku slyším ptáky zpívat jejich již známou veselou písničku. Mně bohužel do zpěvu není. Pořád se snažím přizpůsobit podmínkám, kterým čelím, ale nejde to. 
Nad hlavou již slyším skřípání podlahy a vidím jak se prohýbá.
Už přichází. 
Jako vždy otevře dveře od temného sklepa, ve kterém se nacházím. Hodí mi sem kus chleba a sklenici vody, jak kdybych byla ta nejhorší osoba na světě, která si nezaslouží normální teplé jídlo. 
Žaludek se mi vždy sevře, když ho vidím. Jak kdyby místo svého obličeje měl obličej nějakého ďábla. Můžu odpřísahnout, že i Hitler by se ke mně choval lépe. Ten by mě aspoň jednoho dne nechal chcípnout v plynové komoře. Dosáhla jsem vrcholu největšího ponížení. Přeji si dvě věci. Umřít a nebo se z tohohle pekla dostat.
Cítím ve vzduchu, jak si ta svině nahoře dělá slaninu s vejci.
A pozor! Už jde směrem ke sklepu, kde se nacházím! Otevírá dveře a ušklíbá se na mě. Jak já bych mu jednu vrazila!
Dokutálel se k mé postavě, která už se přestala bránit. Nastavila jsem se sama od sebe, protože už jsem na to byla zvyklá. V mém těle už se nenacházela ani jedna emoce. Už jsem na to neměla sílu. A asi už ani nikdy mít nebudu.